Pes z útulku, aneb tři roky, co máme Žeryka

Žeryk v oblíbeném starém křesle.

Dnes jsou to přesně 3 roky, co se naše rodina rozrostla o nového člena. 21.11.2014 jsme celí nervózní šli do Lesanu, kde na nás čekal Žeryk, pes z útulku, který mi padl do oka, sotva jsem spatřila jeho fotky.

Občas se mi zdá, že to bylo teprve nedávno, co jsme podepisovali papíry, šli si pro obojek, pak pro nové vodítko, co tenhle vyplašený tvoreček překročil práh našeho bytu, tehdy ještě kralupského, a vida – už to jsou krásné tři roky.

Věděli jsme, že u pejska z blbých podmínek, který lásku a péči poznal až v útulku, to nebude jednoduché, že nás čeká dlouhá cesta, ale stálo a stojí to za to. Když ráno doráží „Už jsi vzhůru? Ne? Ale stejně mě podrbej!“ a nadzvedává čumákem ruku, když celý šťastný vítá a vrtí ocáskem, když se tulí nebo se zamilovaně kouká a doufá, že dostane mlsku, když dává pacičku a pak druhou a klidně i obě naráz, když…

Že se nenaučí to kvantum rozkazů, co umí „normální“ psi, že to celé bude fungovat jinak, že i tak běžná věc, že se naučí „Dej pac“, bude vyvolávat obrovské nadšení, a mnohé a mnohé další „že“ – vadí to snad? Vůbec. O to cennější je každý pokrok. Hlavně, že je šťastný a s ním jsme šťastní i my.

A že je to v prosinci a lednu kvůli petardám a ohňostrojům děs běs? Že na Silvestra řešíme, jak ho uklidnit, co mu dát, jak mu pomoct? Že venčení je v tomto období spíš za trest? No, nikdo neříkal, že to bude jednoduché, pereme se s tím, bojujeme, je to pokaždé o chloupek lepší, a i ten chloupek se počítá; snad se jednou dočkáme i větších pokroků.

Žeryk – jaký je?

Je výborný parťák. „Jde se něco zařídit? Jdu s vámi! Jde se na výlet? Jdu taky!“ – anebo jedu, autem, vlakem, trolejbusem… mám dojem, že za ty tři roky s námi jel snad vším, na cesty kratší i delší, a pokaždé rád. Když před barákem vidí otevřené auto, už by nejradši nastoupil, a co na tom, že není naše :D Účastnil se s námi pochodu Dvořákova Nelahozeves 2015, byl ve Starém Plzenci, na Radyni, na spoustě dalších míst, a pokaždé byl šikovný a moc si to užíval. A v další sezóně budeme spolu samozřejmě výletničit dál :-)

Je strašně společenský. Návštěva u nás doma? Paráda, bude sedět a pozorovat přítomné, dorážet, aby ho podrbali nebo dali mlsku, prostě si to užívá. A když s námi jede na návštěvu třeba k babi, tak je to stejné :-)

Je mazlivý. Aktivní. Dobře vychází s kocourem Zuníkem i kočičkou Nikynou, s tou obzvlášť, něžné pusinky a očichávání jsou takřka na denním pořádku, a stejně tak i okupace Žerykova pelechu Nikynou, ale to už je druhá věc :D Je zvědavý (i když jak kdy a jak v čem, fretka na vodítku, co šla naproti, mu nestála ani za pohled). Je šikovný. Je… je prostě skvělý a hlavně je náš :-)

Tak, Žeryku, vzhůru do dalších společných let… :-)

P.S.: Obrovský dík od nás a Žeryčka Útulku Lesan Kralupy nad Vltavou a speciálně paní Kolkové!

Související příspěvky

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Share on TumblrPin on PinterestShare on VKShare on LinkedInPrint this pageEmail this to someone

Zaujal Vás článek? Chcete mi něco říct? Pište, sdělujte, komentujte! :-)