Prosinec a leden nebyly na sněhovou nadílku moc štědré, teprve přelom ledna a února přinesl hodně sněhu – a dnes je venku vysloveně pohádkově a panuje téměř monochromatická zimní krása.
Září vypadalo jako čtvrtý letní měsíc a říjen v tomto ohledu nezůstával moc pozadu. Ano, venku je krásný zlatý podzim, ale jaksi mám problém vnímat jako podzim období, kdy v pět ráno jdu do práce v sandálech
Podzim je v určitém smyslu nejhezčí roční období – a rozhodně nejbarevnější (i když jaro se svými kytkami podzimu zdárně konkuruje). Mezi barvy podzimu nepatří jen žlutá, červená, oranžová, ale i hnědá, purpurová a dokonce i bílá či zelená. Nevěříte?
Nedávno můj facebook byl plný hlášení typu “sněží”, u nás přitom nespadla ani vločka. Ale dnes jsme se dočkali! Už i naše luhy a háje hlásí první sníh a pohádkovou atmosféru :-)
Vánoce se blíží. A jak strávit adventní neděli? No přece pečením! :-) Zadělali jsme těsto na tradiční linecké, na mandlové sušenky a na perníčky (poslední jmenované jsme hezky nechali odležet přes noc).
Déšť na vesnici má své osobité kouzlo… absolutně nic neruší noční klid, je slyšet jen šelest dešťových kapek na střechách a v trávě… lehká mlha… cosi zádumčivého, tajemného, věčného…
Mám ráda všechna roční období, každé po svém, ale nejvíce miluji jaro a hlavně léto. Nevím, možná to souvisí s tím, že jsem se narodila na jaře, možná to má jiný důvod.
