Ani letos jsme nevynechali Plzeňské oslavy vzniku republiky – po loňském skvělém ročníku jsme poupravili program a tentokrát se rozhodli pro výstavu 100PY „Sto let republiky očima pěti generací“ v prostoru DEPO2015, Muzeum strašidel, Plzeňské historické podzemí a Velkou synagogu.
Dobrým rozhodnutím (i když trochu diktovaným okolnostmi) bylo rozdělit si program na dva dny – i tak dojmů bylo až až, takhle jsme vše krásně stihli, nikam se nehnali a vše si naplno užili.
100PY „Sto let republiky očima pěti generací“
Sobotní program jsme zahájili v prostoru DEPO2015, kde pomalu končí výstava 100PY „Sto let republiky očima pěti generací“. Výstava představuje nejzásadnější okamžiky posledních 100 let – očima pěti generací rodiny Němcových. „Ta prožívá velké historické změny, o kterých se učíme ve školách, v běžném životě. Každá z generací rodiny řeší své problémy a rozhoduje se v různých, nelehkých situacích,“ stojí v oficiální prezentaci na webu DEPO 2015.
Centrální část pak představuje časovou osu s nejzásadnějšími událostmi, které se v Plzni odehrály od vzniku Československa. Patří sem i události kulturní a sportovní, mezi představenými věcmi lze najít korunku Miss Lucie Váchové (nyní Křížkové), kopačky Pavla Horvátha, loutky Spejbla a Hurvínka nebo zlatou medaili z Nagana, kterou zapůjčil Martin Straka.
Muzeum strašidel
Muzeum strašidel je sice menší, ale útulné, plné pohádkových bytostí a aktuálně i medvědů v rámci výstavy „Medvěd, kam se podíváš“, která je prodloužená do 06.01.2019.
Jako dva dospělí bez dětí jsme se tam sice trochu vyjímali, ale co :-) Bylo to hezké a krásně roztomilé, a umím si představit, že v podzemí se malí návštěvníci mohou doopravdy bát – jsme přeci mezi strašidly, ne? :-)
Plzeňské historické podzemí
V neděli jsme se vydali do Plzeňského historického podzemí, napotřetí to konečně vyšlo! :-) Poprvé to mělo být loni, ale bylo plno, podruhé během Plzeňské muzejní noci, ale to jsem nakoupila špatné lístky (do Pivovarského muzea), a teď to konečně klaplo. A stálo to za to!
Během zhruba 45minutové prohlídky jsme si užili labyrint chodeb (těch zákoutí a odboček!..) a zjistili spoustu zajímavostí o jejich vzniku a životě pod povrchem. Mě osobně nejvíce zaujalo právě to bludiště se spoustou slepých uliček, studní, výklenků. A ty studny! Ta křišťálově čistá voda (alespoň od pohledu) neměla chybu! A vodní kolo také ne, krásně majestátní a nádherné.
Velká synagoga
Jako poslední cíl jsme si zvolili Velkou synagogu. A dobře jsme udělali! Protože zanedlouho se na několik let uzavře kvůli rekonstrukci a příště se tam podíváme kdovíkdy.
Absolvovali jsme dvě prohlídky – prohlídku Velkého sálu a prohlídku Severní věže. Prohlídka Velkého sálu měla podobu spíše přednášky, před nebo po ní se pak dalo vše v klidu obejít a podívat se na fotografie výstavy „Plzeň a Republika československá“, podívat se na balkony a pokochat se pohledem na úžasné vitráže.
Poté jsme se vydali na prohlídku věže. Tentokrát výklad byl zaměřen hlavně na věže, jižní i severní, i když i zde zazněly nejdůležitější informace o synagoze a její historii. Nahoru jsme se dostali za šera, venku bylo mlhavo, takže výhledy nebyly úplně dokonalé, ale měly své kouzlo.
A pak byl čas jít domů…
