V Plzni proběhl Co.Con – festival komiksů, PC i deskových her a cosplay

24.03.2019 // Žádné komentáře

Festival Co.Con: auto z filmu Trash Town

V sobotu 23. března v Plzni poprvé proběhl Co.Con – festival komiksů, PC i deskových her a cosplay. Jedná se o první a jediný plzeňský festival tohoto typu, jak hlásí pořadatelé, a byl inspirován slavným Comic Conem.

Vstup na akci byl zdarma, vstup na doprovodné aktivity byl zpoplatněn – 100 Kč na osobu. My jsme dorazili asi hodinku před koncem a po náročném dni na jakékoliv aktivity už neměli sílu, takže nám stačilo se jen podívat, okouknout, co kde je a co se nabízí.

První zajímavosti čekaly hned za bránou areálu DEPO2015, kde se festival konal, – a byly jimi auta z filmu Trash Town . Součástí programu byla i přednáška s tvůrci filmu. Mimochodem, před pouhými pár dny byl zveřejněn finální trailer .

Uvnitř pak byly jednotlivé stánky a zákoutí věnované jednotlivým tématům akce. Nechyběly automaty s hrami, které jsme hrávali ještě jako malí (to už je let…), místnost s PC hrami, úniková hra Transibiřská magistrála – Kupé 42, velký prostor pro hraní deskových her (mimochodem, všechny stoly byly plně obsazené) nebo exhibiční a prodejní stánky. Konaly se workshopy a přednášky na nejrůznější témata.

Představen byl i trend poslední doby – VR neboli virtuální realita. Ze strany to vypadá skoro až vtipně, ale věřím, že “uvnitř” je to skvělý zážitek. A samozřejmě nemohl chybět ani hit Beat Saber – a řekla bych, že na vyšší obtížnost to není jen zábava, ale i dost dobré kardio :-) Po skončení festivalu byla ještě třešnička na dortu v podobě závěrečné afterparty s videoprojekcemi.

No, bylo to zajímavé, ale příště to chce přijít dřív a v lepším stavu :-) I tak to bylo hezké, okouknuto, něco málo nakoupeno a s dobrou náladou hurá domů :-)

Legiovlak znovu vyráží na cestu po republice

11.03.2019 // Žádné komentáře

Vynikající projekt Československé obce legionářské opět vyráží na cestu po republice. Legiovlak se letos poprvé představí 15. března ve Frýdlantu nad Ostravicí a do prosince navštíví celkem 35 měst, z toho i jedno slovenské.

Československá obec legionářská se rozhodla vytvořit přesnou kopii legionářského vlaku z let 1918–1920. V onom období na Transsibiřské magistrále probíhaly operace československých legií. Legiovlak poprvé vyrazil na cestu v květnu 2015 a jeho cesta skončí v roce 2020.

Pro realizaci projektu bylo v letech 2011–2015 Československou obcí legionářskou (ČSOL) zakoupeno 13 vyřazených historických vagonů. Jeden plošinový vagon zapůjčily České dráhy. Kovářský vagon byl zrekonstruován a dodán slovenskou stranou – Nadáciou Milana Rastislava Štefánika a Klubom historickej techniky RD Zvolen. Díky této skutečnosti se Legiovlak opravdu stal československým.

Legiovlak 2019 – plakát
Zdroj: www.csol.cz

Aktuálně se Legiovlak skládá z 14 vagonů. Pro rekonstrukci byly vybrány nejčastěji používané vozy – cílem bylo maximálně přiblížit skutečnou podobu a život legionářů. K vidění je těpluška, obrněný, zdravotní, ubytovací, štábní, velitelský, filmový, krejčovský vůz, plukovní prodejna, vůz polní pošty a dva plošinové vozy.

Cílem Legiovlaku je obnovení povědomí široké veřejnosti a především mládeže o československých legiích a jejich velkém podílu na vzniku samostatného československého státu.

Vstup je zdarma, a to v následujících hodinách:

březen – září: všední dny 8 – 18h, víkendy 9 – 19h
říjen – listopad: všední dny 8 – 16h, víkendy 9 – 16h

V případě zájmu si na místě lze pořídit upomínkové předměty a také publikace s legionářskou tématikou. Výtěžek z prodeje jde na podporu projektu Legie 100.

Prohlídky pro školy

Legiovlak nabízí i komentované prohlídky pro žáky II. stupně základních škol a studenty středních škol. Maximální kapacita skupiny je 30 žáků, komentovaná prohlídka trvá zhruba hodinu. Výklad doplňují panely, vybrané exponáty si lze osahat.

Průvodci mají na sobě repliky legionářských stejnokrojů, žáky postupně provedou jednotlivými vagony a rádi odpoví na všechny dotazy. Prohlídku pro školní skupiny lze objednat na stránkách Legie 100 po kliknutí na možnost Rezervace prohlídky pro školy.

Já osobně jsem Legiovlak viděla v roce 2015 v Praze. Měla jsem tu možnost projít si v rámci exkurze všechny vagony a dozvědět se spoustu zajímavých informací od pana průvodce. A byl to skvělý zážitek. Takže neváhejte, podívejte se na mapu, kam byste mohli na prohlídku Legiovlaku zajet, a vyrazte, stojí to za to ;-)

Legiovlak 2019 – mapa
Zdroj: www.csol.cz

Můj měsíc bez cukru – dojmy a výsledky

09.03.2019 // 2 Comments

Můj měsíc bez cukru je úspěšně za mnou. A jak jsem slíbila, teď poreferuji, jak ten měsíc probíhal, co se dělo, jaké z toho mám dojmy a jak jsem dopadla.

Jak to probíhalo?

1. den (7.2.). Začátek dobrý, nic moc mi nechybí, jen mě pořád doprovází neurčitý pocit “něco bych si dala”.

3. den (9.2.). Energetický propad a totální únava. S bídou překlepávám noční, spím 8,5h do čtyř a v půl deváté si jdu dát půlhodinového šlofíka, než vyrazím na další směnu. Toužím ulehnout k zimnímu spánku.

5. den (11.2.) Upéct buchtu (jak jinak než s cukrem) a nedat si ani kousek? I přes cílené provokace okolí jsem odolala :-)

10. den (16.2.) Rodinná oslava. Hřeším. Nu což… nečekala jsem, že to dám beze ztráty kytičky, jak se říká, takže výčitkami netrpím, i tak si napoprvé vedu slušně :-)

15. den (21.2.) Světe, div se, nechci své kafe! Konečně mě opustila touha po mém klasickém kafi se dvěma lžičkami cukru a napůl s mlékem. A konečně mám i náhradu – čaj s troškou mléka. Jo, stále válčím s tím, co pít doma – voda mi nejede, samotný čaj také ne, takže sláva, mám co pít!

18. den (24.2.) Honí mě mlsná naruby :-) furt mám chuť na něco slaného, třeba takové solené arašídy by byly fajn.

22. den (28.2.) Stále toužím po kafi, tak si dělám tu svou klasiku v sugarfree verzi – jen káva a mléko. A ono mi to i chutná!

29. den (7.3.) Ukončuji svůj měsíc bez cukru, cíle jsem dosáhla, spokojenost, den sem, den tam neřeším – koneckonců Suchej únor má také 28 (potažmo 29) dní :-) A navíc je v plném proudu Palačinkový týden, mamina napekla palačinky a já si je po dlouhé době ráda dám.

Zhřešila jsem?

Neúmyslně, ale bohužel ano, párkrát. Většinou nikterak zásadně :-) Poprvé když jsem připravovala domácí burgery (mimochodem, byly famózní) a automaticky tam dala kečup – do burgeru patří, že, ale už mě netrklo, že i do kečupu se přidává cukr.

Podruhé když jsem si dala čínskou polívku. Prostě cukr v polévce, čínské ani jiné, jaksi nečekám. Došlo mi to až zpětně a krásně to ilustruje, že člověk musí opravdu jako blbec studovat etikety a složení, jinudy cesta nevede.

A vyhnout se na rodinné oslavě cukru? Mission impossible, pro mé “výstřelky” by asi moc pochopení neměli. No, tak jsem holt měla cheat day.

Co jsem zjistila?

Přineslo to také větší uvědomění si, jak moc přecukrovaný je dnešní svět a nabídka potravin v něm. Přidaný cukr v majonéze, kečupu, čínských polívkách a spoustě dalších věcí, kde by to člověk vůbec nečekal, a přesto tam jsou. Dostáváme do sebe kvanta cukru a kolikrát o tom pomalu nevíme.

Jo, zvyknout si na kontrolu složení bylo trošku složitější. Vím, že někteří lidé to dělají skoro běžně, já to dřív nedělala vůbec, takže to byl pěkný nezvyk. A jak tak člověk zkoumá to složení, zjišťuje, kolik dalšího sajrajtu některé potraviny obsahují.

Párkrát jsem v otázce složení byla na vážkách. Když ve složení není cukr a tudíž není přidaný, ale přesto je v tabulce živin “Sacharidů, z toho cukrů…” a nějaký ten gram, považuje se to za zhřešení?.. Typický případ: bílý jogurt nebo smetana. No, jelikož jsem ten měsíc odmítala přidaný cukr, jogurt nebo lžíce smetany se nakonec občas vyskytly.

Mimochodem, malý tip, když trpíte u kávy bez cukru, jako jsem ze startu trpěla já: smetana na vaření / ke šlehání dobře vyladí chuť, nemá přidaný cukr a přesto dokáže hotové divy. A stačí jen troška.

A jaké jsou tedy výsledky?

V první řade, svůj měsíc bez cukru vnímám jako jednoznačně pozitivní zkušenost. Až na občasné výkyvy, kdy jsem měla pocit, že mi něco chybí, to probíhalo v pohodě, neměla jsem žádný emoční propad ani absťák, jak strašily některé zdroje.

Konkrétní výsledky pak vypadají takto:

2kg dole. Jupí! Tenhle benefit měsíce bez cukru fakt beru :-)
Nemám chuť na sladké. Dřív jsem měla potřebu šmejdit v kuchyni / lednici, zda nenajdu něco dobrého (čti – něco sladkého), teď ne. A teď mi nedělá problém odmítnout, když mi někdo nějakou sladkost nabízí.
Piji kafe bez cukru. Po skončení výzvy jsem si schválně dala kafe, jak jsem ho dělávala dřív, tedy se dvěma lžičkami cukru. A – jako jo, dobrý, vypito, ale nechutnalo mi o nic víc, než verze bez cukru.
Lepší trávení.

Nebudu tvrdit, že se mi celkově zlepšila chuť, ale rozhodně potvrzuji, že mám jiné vnímání, viz třeba to kafe. Stejně tak nemohu stoprocentně říct, že mám víc energie, stále mám pocit, že mi ještě tak úplně neskončil zimní útlum a že stále trvá moje obecná únava (ta ale pramení odjinud), ale je fakt, že jsem nějak “nabitější”, co se plánů a nápadů týče.

Budu v tom pokračovat?

Rozhodně ano, i když v mírnější podobě. Čaj a kávu nyní nesladím, sladkosti nijak nevyhledávám, ale sem tam si případně dám, stejně tak nebudu mít výčitky, když si dám něco s kečupem nebo troškou majonézy. No, uvidíme, jaký dopad to bude mít v dlouhodobé perspektivě :-)

Tak co, nechcete si také vyzkoušet sugarfree měsíc? :-)

Jak začít běhat – tentokrát doopravdy

07.03.2019 // Žádné komentáře

Já a běhání? Na škole těžký průšvih a výsledky, které jsou naštěstí promlčené. Další pokusy? Ehm, to také radši necháme bez komentáře, i když přese všechno mě to k běhání táhlo. A v roce 2016 se mi definitivně povedlo začít tak, že se mě to drží dodnes. Jak?

C25K

Aplikace, potažmo program, C25K je alfa i omega mého běhání. Aplikace C25K (couch to 5 km – z pohovky na 5 km) člověka pozvolna provede od úplného začátku (střídání 1 minuty běhu s chůzí) až k cíli – uběhnutí 5 km.

A v tom je právě to kouzlo: nepřepálíte start (asi to známe všichni, ten pocit “já to dám”, hrr do toho a pak pocit zcela opačný – “sakra, já chcípnu, vše mě bolí”) a postupně, plynule si zlepšujete vytrvalost, výkon.

První týden je postaven na střídání 1 minuty běhu a 1,5 minuty chůze – celkem 8krát. A jestli si myslíte, že je to brnkačka, že minutový interval přece zvládne každý, tak ne, brnkačka to fakt není, rozhodně ne pro ty, co začínají “z pohovky”. Prvních pár týdnů jsem nevěděla, co mi nestačí víc, zda nohy (hlavně lýtka), nebo plíce.

S každým dalším týdnem se náročnost stupňuje. V druhém týdnu tak běžce čeká střídání 1,5 minuty běhu a 2 minut chůze (6krát), ve třetím střídání 1,5 minuty běhu, 2 minut chůze, 3 minut běhu a 2,5 minuty chůze (celkem 2krát) atd. V pátém týdnu už běháte 5, potažmo 8 minut v kuse. A v devátém týdnu by měla padnout vytoužená meta v podobě uběhnutých 5 km.

Výhodou aplikace je, že vše oznamuje: zahajte warm up, běžte, přejděte na chůzi, běžte… zahajte cool down. Nemusíte si nic hlídat, stopovat, kontrolovat, aplikace to udělá za vás.

Výsledek? Světe, div se, FreeZe fakt začala běhat a dokonce ji to i baví.

Runtastic

Runtastic je druhá aplikace, která je pro mě tak trochu must have. Pokud netoužíte po srovnání, zaznamenaní trasy, její délky, času a dalších údajích, tak se bez toho dá v pohodě obejít. Ale já mám tyhle statistiky a přehledy ráda, člověk aspoň vidí, jak se mu daří, jaké pokroky dělá.

Pravda, podobných aplikací je víc, namátkou zmíním Endomondo , kterou jsem také používala. Žel mě pak začala zlobit, padat (a kvůli tomu logicky nebyly zaznamenány výsledky), a tak jsem zvolila právě Runtastic. Nicméně Endomondo rozhodně mohu doporučit, jedná se o dobrou aplikaci s hodně šikovnými záznamy, v něčem dokonce lepšími než u Runtastic. Nakonec je to hlavně spíš o tom, která aplikace vám sedne víc.

Pozor: zaznamenávání trasy může zlobit, když se spoléháte jen na GPS signál. Zapnutí dat spolehlivě řeší tento problém.

Technika běhání

Chytré aplikace jsou fajn, správně nasměrují vaši snahu, ale základem je pár spíše technických záležitostí. O technice došlapu, dýchání a podobných věcech toho byla napsána spousta, přesto neuškodí zopakovat si to nejdůležitější. Ještě si živě pamatuji, jak jsem svého času googlila odpovědi na některé otázky a ptala se zkušenějších kamarádů-běžců.

Dýchání

Rozhodně je lepší dýchat takzvaně do břicha. Doporučuje se dýchat nosem, ale bez mučení se přiznávám – nosem to po chvíli nedávám, abych to udýchala, musím pusou a svět se mi kvůli tomu neboří.

Co se týče rytmu nádech-výdech, tu se názory liší. Někde se doporučuje nádech na 2 kroky a výdech na 3 kroky, jinde přesně naopak – nádech na 3 kroky, výdech na 2 kroky. Narazila jsem i na doporučení, že výdech by měl být 2krát delší než nádech. Osobně dýchám v rytmu 2/3 – 2 kroky na nádech a 3 kroky na výdech.

Došlap

Došlapovat by se mělo pod sebe, žádný výkop někam dopředu, naopak – opravdu hezky pod sebe. A nejlépe na střed chodidla.

Postoj

Při běhu byste měli dodržovat vzpřímený postoj, přípustný je lehký náklon dopředu, hlava a trup zůstávají v jedné ose. Ramena by měla být uvolněná. Ruce hrají poměrně výraznou roli – pomáhají při pohybu; jsou uhnuté v lokti do úhlu zhruba 45 stupňů, dlaně lehce sevřené (osobně v jedné většinou mívám sevřený telefon se spuštěnými aplikacemi, jež zmiňuji výše). Běh by měl být plynulý, žádné prudké roztodivné pohyby, žádná divočina.

Výbava

Zjistila jsem, že žádné extra vybavení nepotřebuji, pro úplný začátek mi stačily obyčejné kecky, kraťasy a tričko. Postupem času jsem přesedlala na běžecké věci. A pak zjistila, že jsou všechny z Decathlonu :-D No, proč ne, koneckonců. Hodně muziky za málo peněz – na kvalitu věcí a jejich funkčnost si opravdu nemůžu stěžovat.

A co je moje minimum?

Botasky Run One , běhám v nich a kolikrát je čapnu i na běžné nošení. Lehké, prodyšné, pruží, fakt super.
Kalhoty Run Dry . Legíny moc nemusím, takže tohle byla ideální volba. Lehoučké, hodně příjemné na dotek a svému účelu slouží dokonale.
Tričko Run Dry (s krátkým rukávem). Lehké, prodyšné, příjemné – co víc si přát?
Tričko Run Warm (s dlouhým rukávem). Musím říct, že to “warm” fakt sedí – dle oficiálních údajů triko bylo testováno při teplotách 4-7 °C, já osobně jsem v něm (jen v něm, nic pod ním a žádná mikina) běhala při teplotě 5-6 °C a bylo mi teplo.

Plánuji dokoupit nějaké ty běžecké kalhoty do chladnějšího počasí (na podzim jsem si vystačila s tepláky) a možná pár dalších věcí.

Pár rad na závěr

Nehroťte to. Akorát to přepálíte a příště se nejspíš nehecnete vyrazit znovu. Když to nejde, tak to prostě nejde – a půjde to příště. Také mívám dny, kdy to jde samo a po příkazu “Start walking” (“Přejděte na chůzi”) mám pocit, že bych ještě běžela a běžela, a naopak dny, kdy to zkrátka nejde a na tu chůzi přejdu o kus dřív, než bych měla.

Jinak je dobré alespoň ze začátku běhat stejnou trasu – ten pocit, kdy ještě před pár dny jste končili kus před tamtím mostem a dnes ho na finiši necháváte za sebou, protože jste rychlejší, vytrvalejší, jde vám to líp, je moc fajn. A je to krásně motivující.

Tak popadněte kecky a šup ven ;-)

Petrohradské dobrodružství: 2. díl – Maslenica aneb ruský masopust čili palačinkový týden

04.03.2019 // Žádné komentáře

V tomto díle bude řeč o Maslenice – neboli ruském masopustu. Ruská Maslenica letos připadá na 4-10. března, no a když už jsem byla v ruských luzích a hájích, byla by škoda Maslenicu vynechat :-)

Maslenica (Масленица) je považována za jeden nejveselejších svátků roku, trvá sedm dnů a jinak se jí říká palačinkový týden. Právě palačinky jsou v tomto období nejdůležitějším jídlem. Lidé slaví, chodí na návštěvy a naopak vítají návštěvníky u sebe doma.

Dříve k Maslenice patřila i zábava – s písněmi, tanci, soutěžemi, ale stejně jako v Česku, národní zvyky ve městě pomalu zanikají. Říká se, že lidé, kteří si neužívají Maslenicu, prožijí další rok chudě a smutně.

Je spojena s národní tradicí vítání jara. Před začátkem Velikého půstu se lidé loučí se zimou, nadšeně vítají první hezké dny, pečou zmiňované palačinky a připravují se na očistu duše a těla.

Masopust

Maslenica má více názvů: Masopust (Мясопуст) – kvůli tomu, že se nejí maso, sýrová – kvůli tomu, že se v tomto týdnu hodně jí sýr, a Maslenica – protože se jí hodně másla.

Hlavním jídlem, jak již bylo řečeno, jsou palačinky s různými náplněmi. Palačinky se mají připravovat denně a ve velkém množství – traduje se, že se jich má napéct tolik, kolik si člověk přeje mít štěstí a blahobytu v dalším roce.

Hory palačinek jsou předzvěstí úspěchů, zdraví, dostatku v rodinách příbuzných a přátel; bude-li stůl prázdný, v nadcházejícím roce člověka čekají finanční potíže, což ovšem lze spojit i s tím, že Maslenice se občas říkalo Pustošitelka – zajištění hojnosti znamenalo také značné finanční výdaje.

Špatným znamením bylo, když se palačinky nepovedly, připálily se nebo nechutnaly dobře: to znamenalo, že brzo přijde nějaké neštěstí, nemoc nebo nepříjemnosti.

Věřilo se, že studené počasí během tohoto týdne je příslibem úrodného roku. Dívky, které se chtěly v onom roce provdat, měly dát napít každému muži, kterého potkají po cestě, setkání s takovou dívkou mělo přinést dlouhý a šťastný život v manželství.

Maslenica, aneb ruský masopust čili palačinkový týden | Zdroj: god-2016.com

Masleniční týden

Pondělí je Vítáním Maslenicy. Hospodyňky začínají péct palačinky, první palačinka se dříve dle tradice vždy dávala chudým lidem. Na hlavní ulici se stavěl hastroš Maslenicy oblečený do starých hadrů, který setrvával na svém místě do neděle.

Úterý se říká Zaigryš, kteréžto název pochází ze slova заигрывать – flirtovat, laškovat; není těžké uhodnout, že tento den patří mladým lidem, kteří by už měli začít uvažovat o svatbě a rodině. Laškovalo se, vtipkovalo, odměnou za to byly – jak jinak – palačinky. V úterý se také sáňkovalo, točilo se na kolotoči.

Středa je známá jako Labužník. V domě scházejí hosté, kteří si pochutnávají na palačinkách, pirohách, medových pernících. V tento den se také často konaly pěstní souboje a koňské dostihy.

Čtvrtek dostal název Rozdováděný. Právě ve čtvrtek začíná Široká Maslenica doprovázená sáňkováním, koulovanou, veselými písněmi a tanci.

Pátku se říká Tchynin večer, protože právě v pátek tchyně přicházely ke svým zeťům na návštěvu a pochutnávaly si na nabízených palačinkách. Přitom dceřin manžel musel v předvečer pátku přijít do domu své tchyně a osobně ji pozvat.

Sobotě se říká Posezení švagrových – mladé snachy zvaly k sobě na návštěvu sestry svého manžela, povídaly si s nimi, nabízely jim různé dobroty a předávaly jim dárky. Pokud manželovy sestry ještě nebyly vdané, zvaly na návštěvu i svobodné kamarádky; pokud již byly vdané, pak se na návštěvu zvaly jen vdané příbuzné.

Neděle je vrcholem malesničních oslav a má název Neděle odpuštění. Lidé vyprovázeli Maslenicu, loučili se se zimou a symbolicky pálili hastroše. Jak napovídá název, v tuto neděli je zvykem žádat příbuzné a kamarády o odpuštění za všechny křivdy, které se nahromadily za rok.

Po Maslenice pak následuje velikonoční půst, který letos potrvá od 11. března do 27. dubna.

Založeno na materiálech webu god-2016.com .

Spring Bucket List aneb plán, jak si užít jaro

03.03.2019 // 2 Comments

Je tu březen, a to znamená, že začíná jaro – ať už to kalendářní 1. března, nebo astronomické o tři týdny později. Slunko krásně hřeje už od února, ptáci štěbetají ostošest, vše se probouzí a ve vzduchu je cítit příslib nových začátků. Pojďte si to nádherné užít naplno :-)

1) Vyrazit na jarní pochod

Jaro je ideálním časem zahájit sezónu turistických pochodů (pokud teda nechodíte celoročně). Jednotlivé KČT pořádají bezpočet akcí, stačí si trochu zagooglit, na Plzeňsku z fleku mohu zmínit Plzeňskou šlapku , Aprílovou noční dvacítku (tamtéž ) nebo Jarní setkání turistů Plzeňského kraje na Radyni . Chcete-li něco náročnějšího a/nebo slavnějšího, co takhle Pochod Praha – Prčice ? Já jsem se tohoto pochodu zúčastnila v roce 2015 a bylo to super.

Když jsem bydlela v Kralupech, pravidelně jsem se účastnila pochodu Do Okoře bez oře a v roce 2015 také pochodu Dvořákova Nelahozeves.

2) … nebo na vyjížďku na kole

Jste-li založením spíše cyklisté než chodci, můžete směle osedlat svého železného oře a vyrazit na výlet v sedle. Většina pochodů navíc nabízí i cyklistické trasy, takže rozhodně o nic nepřijdete.

3) Užívat si první sluneční paprsky

Jeden z nejhezčích pocitů nejen na jaře – ale na jaře, po dlouhé zimě, obzvlášť. Nastavit tvář sluníčku a užívat si to laskavé teplo, krása.

4) Udělat pořádný jarní úklid a případně vyklidit dvůr

Nebo garáž, kůlnu nebo cokoliv dalšího. Asi také znáte ten pocit – touhu zbavit se zbytečností, pročistit vzduch doslova i obrazně, uvolnit prostor pro něco nového.

5) Sázet květiny, bylinky nebo prostě zkrášlit zahrádku

Zahrádku zatím nevedu, ale právě na bylinky se chystám, těm stačí truhlík a teplo za oknem. S kytkama je to trochu horší, tam zase rády zahradničí kočky a to nedělá dobrotu :-)

6) Vyrazit do zoo

Co takhle vybrat si nějaký hezký den a zajít si do zoologické? Už je dost krásně na to, aby člověk vydržel několik hodin venku, zvířátka se probouzí po zimním spánku, návštěvníků zatím tolik není a třeba taková ZOO Plzeň mimo sezónu nabízí i výhodnější vstupné.

7) Pozorovat ptáky

Už štěbetají a tvoří krásnou zvukovou kulisu. Vesele poskakují po trávnících a větvích, cupkají po březích řeky a připravují se ke hnízdění. A o nějaký ten týden či měsíc později se procházíte a vidíte kachnu či labutě s mladými a je to nádherný pohled.

8) Fotit přírodu

Ty kočičky na stromech, nesměle vykukující první květinky na loukách, něžně zelené první lístečky – copak to nestojí za zvěčnění?

9) Užít si Velikonoce

Neodmyslitelnou součástí jara jsou velikonoční svátky. Ať už je opravdu slavíte, nebo si “jen” užijete prodloužený víkend, pořád je to důvod k radosti.

10) Užít si pálení čarodějnic

Aneb další důvod k dobré náladě :-) Tak šup na nějaké ty “čáry”, buřtík s sebou, dobrou společnost a náladu a hurá řádit do rána :-)

11) Zahájit táborákovou sezónu

Třeba i právě na zmíněných “čárách” – nebo dřív, jak se povede. Musím říct, že krásně opečený buřt u táboráku mě láká mnohem víc než klasické grilování, i když oboje má svoje.

12) Zahájit běžeckou sezónu

Já jsem prostě na ty jarní nové začátky. No řekněte – copak lze odolat, když jaro je prostě samo o obě začátkem? A už jsem tu sezónu skutečně zahájila, heč! :-)

13) Užívat si jarní procházky

A kochat se přírodou, ptáčky, zvířátky (když se poštěstí), být na čerstvém vzduchu a mít se fajn.

14) Vyrazit na minigolf

Minigolf je ideální jarní kratochvíle. Na jaře ještě není moc horko na nějaké delší sportovní aktivity (a že se pořádný minigolfový zápas dokáže protáhnout…), dobře se pobavíte (hlavně pokud vyrazíte s dobrou partou) a ještě pro sebe něco uděláte.

15) Užít si jaro ;-)

Ať už na jaro máte naplánováno cokoliv, užijte si to – ty plány i to jaro ;-)

Ohlédnutí za… únorem 2019: rok se pomalu rozjíždí naplno

01.03.2019 // Žádné komentáře

Zatímco leden byl spíš rozkoukávací, únor přinesl slušný rozjezd. Pomalu začíná jízda, která (snad) zpomalí až někdy na podzim. A co mi únor přinesl? Různé akce, nové zážitky a spoustu dojmů.

Něco pro zasmání: masopustová FreeZe :-)

Únor – to byly skvělé zprávy a události. Masopust na noční, zapíjení miminka, zimní sraz – pořád něco, pořád někde. Masopust se vydařil, za co jsem byla – to zkuste uhodnout sami :-) Mikrorecenze: barva na rty Essence Vibrant Shock Lip Paint odstín 05 Nighstalker se osvědčila víc než dobře. Drží, skvěle barví, dala se použít i na obočí a dokonale splnila účel. A tím drží míním, že drží fakt fest – umýt ji byl docela zážitek :-)

Zimní wesťácký sraz v Orlických horách byl akcí, na kterou jsem se strašně moc těšila. Skvělá parta, hory, totální relax, lyže – prostě bomba. Jo, po letech jsem zase stala na lyžích a dokonce mi to docela i šlo, pravda, sjezdovka byla modrá (obtížnost tak akorát pro mě) a kratší, ale i tak. Chvíli mi trvalo, než jsem chytla grif, ale pak mi ty obloučky šly líp a líp. Škoda jen, že to zase tak rychle uteklo… už se těším na letní sraz.

Únor – to byl měsíc výzev. Pro někoho Suchej únor a pro mě měsíc bez cukru. Jsem v půlce a jde to dobře, brzo poreferuji o průběhu a výsledcích.

Únor – to byl začátek jara. Nepamatuji si, že by se mi někdy povedlo zahájit jarní sezónu tak brzo; letos ano. Poprvé jen tak v mikině a jednou dokonce i jenom v triku (sice jen z práce na zastávku, ale i tak). V noci ještě mrzne, ale přes den je krásných 10-15 °C, sluníčko nádherně hřeje a ve vzduchu je cítit nefalšované jaro.

Únor – to byla inspirace. Už druhý měsíc po sobě stačí nějaká otázka a je z toho něco zajímavého. V únoru z takové otázky vznikl miniseriál Jak založit blog.

Únor – to byly nové vědomosti. Úspěšně jsem absolvovala kurz SEO for beginners od Yoast Academy a získala certifikát. Prokousávám se kurzem Digitálního marketingu v rámci Digitální garáže Googlu a chystám se absolvovat kurz Sociální média na platformě OpenEdu.

Jak založit blog III: content plan neboli redakční plán

28.02.2019 // Žádné komentáře

Z prvních dvou dílů miniseriálu Jak založit blog už víte, čím začít, jaké technické záležitosti vyřešit, proč je důležitý kvalitní obsah a jak připravit dobře optimalizovaný článek. Teď se podíváme na věc trochu upozaděnou, ale též velmi důležitou – na redakční plán.

Možná se to nezdá, ale i blogování je v určitém ohledu práce – a to práce jako každá jiná. Vyžaduje čas, úsilí, určitou pravidelnost, nasazení atd. A aby tato práce měla smysl, měla by mít i nějaký řád a řídit se určitými pravidly.

Content plan neboli redakční plán

Pravidlo první: psát, psát, psát

Aneb, jak psala jedna blogerka: “Blog se sám nenapíše”. Pravda, nenapíše. Takže poctivě si udělat čas, psát, případně připravit příspěvky do zásoby (většina platforem podporuje možnost naplánování příspěvků, takže není žádný problém ve volné chvíli vyplnit éter dopředu a příspěvky se v uvedený čas zveřejní samy).

Tip: Zapisuje si myšlenky a nápady, o čem chcete psát, hned. Do telefonu, do diáře, do pracovního sešitu, kamkoliv. Sama se na to občas vykašlu a pak se snažím rozpomenout, co jsem to vlastně chtěla. Takže – zapisujte si, ušetříte si tím hodně času :)

Pravidlo druhé: pravidelnost

Jestli čtenáře naučíte na jeden příspěvek každé 2-3 dny nebo jednou za dva týdny, je věc tak trochu druhá, hlavně ať to není “5 příspěvků tento týden a měsíc nic”. Jestli zvládnete dávat několik příspěvků týdně jen s drobnými občasnými výpadky například během dovolené, pak to bude ideální stav, ovšem stav vyžadující již zmíněné nasazení a hodně času.

Proč je pravidelnost důležitá? Protože čtenář si zvykne, dostanete se mu do povědomí a rozhodně v něm chcete zůstat, aby se k vám vracel. Zmizíte-li na delší dobu, začne na vás zapomínat; o propadu návštěvnosti jako takovém už asi nic psát nemusím, to tušíte sami.

Co se týká otázky času a náročnosti, uvedu jeden příklad z praxe: článek o projektu Buddy Bears a Ampelmännchenovi mi zabral celé odpoledne, i když není nijak zvlášť velký, cca 450 slov: upravit fotky, sepsat vlastní postřehy, prostudovat různé zdroje a historii toho panáčka, přetavit to do podoby článku, přidat interní i externí odkazy atd. – a je rázem o několik hodin později, člověk ani neví jak.

Pravidlo třetí: rozvrh

Tento bod navazuje na ten druhý. Rozhodně doporučuji udělat si přehledný kalendář, který poslouží jako základ pro váš redakční plán. Mně osobně se osvědčil obyčejný čtverečkovaný sešit s kroužkovou vazbou: dobře se s ním manipuluje a pracuje. Prvních několik stran mám vyhrazených pro různé postřehy a informace, například:

hlavní cíle – nezapomínat zapisovat nápady na příspěvky, dodělat Petrohradské dobrodružství, dodělat bucket listy, … ;
revize blogu – obdoba generálního úklidu – co mám jednou za čas zkontrolovat: zda mi někde nechybí kategorie u příspěvku, zda je vše aktuální na stránce O mně nebo zda je nutné ji aktualizovat, apod.;
idey příspěvků – stránka s nápady, o čem bych mohla napsat;
statistiky – tabulka na 5 let dopředu pro porovnání návštěvnosti (a motivaci a dobrý pocit, co si budeme povídat :-));
další tipy, triky, berličky, myšlenky atd., nesouvisející s konkrétním měsícem.

Další dvoustrany pak slouží jako kalendáře – rozvrhy pro jednotlivé měsíce, vždy jeden měsíc – jedna dvoustrana. Levá strana je ryze textová – zapisuji si sem témata konkrétního měsíce, události a další věci, na které ve vymezeném období nemám zapomenout, například klíčová slova pro Ohlédnutí za… – tedy věci, o nichž v tom kterém Ohlédnutí chci napsat.

Zprava je samotný kalendář. Systém je maximálně jednoduchý a přehledný:

barevně odlišené víkendy pro lepší orientaci (zvýrazněné barvou měsíce);
červeně jsou označeny akce, na které se chystám;
barvou měsíce jsou označena důležitá data (například Velikonoce, narozeniny);
tužkou označuji předpokládaný den zveřejnění a název (téma) příspěvku, který na ten den plánuji, po zveřejnění pak mažu tužku a přepisuji načisto pro přehled.

Dá se to vyšperkovat zvýrazňovači, nálepkami nebo washi páskami, ale mně to vyhovuje takto, účel to plní – a stačí :-) Také se dá využít i nějaká ta aplikace, ale pro mě jsou sešit a tužka pohodlnější alternativou.

Opravdu doporučuji něco podobného zavést také, dost to pomáhá uspořádat myšlenky a mít přehled, vše krásně názorně a po ruce. Zda zvolíte sešit, diář, aplikaci, to už je věc druhá.

Bonus: sociální sítě a propagace

Doporučuji využít aspoň pár hlavních sociálních sítí. Pomůžou vám dostat se do povědomí, sdílet své články, propagovat svůj blog. Existují i tematické skupiny, například facebookové Blogeři a blogerky :-) nebo Blogy! Blogerky! Blogeři! Blogování! , kam se můžete přidat, dát o sobě vědět a naopak najít někoho, kdo vás zaujme a koho vás bude bavit číst.

Facebook

Podle mě stránka na Facebooku (ano, stránka blogu, ne uživatelský profil) je rozhodně must have. Nabízí hodně možností ohledně komunikace, přehledů, propagace (mj. možnost využití placených reklam), pozvání atd.

Instagram

Hodí se hlavně pro vizuálně zaměřené blogy. Přiznávám se, že Instagram mě sice baví, ale moc ho nepoužívám, i když bych měla, pořád jde o jakési “budování značky”, a to se hodí.

Twitter

Upřímně? Podle mě Twitter má trochu jinou cílovou skupinu a zaměření, než aby se hodil takříkajíc plošně, ale když už ho mám… tak je na něj přes social plugin nastaveno automatické zveřejnění příspěvku, jakmile je příspěvek zveřejněn na webu, odkaz navíc se vždycky hodí.

U Pinterestu je to podobné jako u Instagramu – hodí se spíš pro vizuálně zaměřené blogy, neb podstatou je “připnout fotku”, ale s dobrými popisky pak dokáže slušně lákat návštěvníky (a o důležitosti popisků u obrázků jsem už vyprávěla minule). A pokud máte do prohlížeče přidané “připínací tlačítko” jako já, pak sdílení na Pinterest je otázkou doslova pár vteřin.

Tato sociální síť je specifická svým zaměřením na navazování pracovních kontaktů, takže není vhodná pro každého blogera. Ale pokud vaše blogerské aktivity nějakým způsobem souvisí s prací, pak je LinkedIn dokonalou možností skrze sdílení oslovit svou cílovou skupinu.

Sociálních sítí je samozřejmě mnohem více, namátkou lze zmínit Tumblr nebo Myspace . A je jen na vás a vašem posouzení, které sítě využijete, v jaké míře a kombinaci. Pomohou vám vybudovat povědomí o vašem blogu, najít čtenáře a časem – kdoví – možná i sponzory nebo jiné zajímavé kontakty.

Nyní už víte vše, co je potřebné pro úspěšný start blogu a jeho rozjezd. Teď už je to jen a jen na vás, jak svoje představy a nápady dokážete uskutečnit. Držím palce! A pokud vám tento miniseriál o založení blogu alespoň trochu pomohl, budu ráda, když mi o tom dáte vědět :-)

Jak založit blog II: jak na kvalitní obsah a SEO

25.02.2019 // 2 Comments

V prvním díle miniseriálu Jak založit blog jsem podrobně popsala hlavní technické otázky, které budete muset vyřešit, než se pustíte do blogování. Tentokrát povyprávím o věci v mnohém nejzásadnější: o obsahu a jeho vztahu k SEO, neboli Search Engine Optimalization.

Doby, kdy pro dobré SEO více méně stačilo udělat pár nastavení a dobře zadat metadata, jsou hodně dávno pryč. Teď je pro SEO důležité v podstatě vše – od dobrého kódu stránky (tedy dobré platformy) přes metadata po obsah. Tuto skutečnost, mimochodem, dobře ilustruje obrázek výše. A právě obsah je naprosto klíčový. Můžete mít technicky dokonalý web, ale pokud budete mít nekvalitní obsah, na dobré umístění ve výsledcích vyhledávání můžete zapomenout.

Vliv na SEO tím pádem má de facto vše, co na webu uděláte. A jak přesně. Hlavním pravidlem, kterým byste se měli řídit, je dodržení těchto dvou zásad: přehlednost a srozumitelnost. Týká se to textů, týká se to struktury webu. Pointa je v tom, že algoritmus vyhledávání je v dnešní době natolik vyspělý a pokročilý, že vnímá text hodně podobně jako člověk. A čím lépe (člověk nebo vyhledávací bot) porozumí struktuře a obsahu vašeho webu, tím lépe: čtenář se rád vrátí, bot přispěje k lepším výsledkům a dohledatelnosti webu.

Vzhled blogu

Zásada přehlednosti se samozřejmě týká i vzhledu. Člověk by měl na první pohled poznat, na jakém webu se ocitl a o čem ten web je, měl by mít možnost snadné orientace, návratu na hlavní stránku nebo nalezení kontaktů.

Hlavní menu

Přehlednou a srozumitelnou by měla být i hlavní nabídka. Bohatě stačí 5-7 položek, na začátku položka Domů / Home pro návrat na hlavní stránku, několik hlavních rubrik a odkaz na stránku o vás jakožto autorovi / autorce, víc není třeba. Vše ostatní se dá schovat do podkategorií.

Originalita, čitelnost a vyhledatelnost

Tyto tři body pro vás budou naprosto stěžejní z hlediska obsahu. Jsou zcela klíčové pro dobrý copyrighting a tím i pro SEO.

Original (originální)

Texty by měly být původní. Je to logické – čtenáře nezaujmete tím, pokud mu nabídnete něco, co četl už hodněkrát předtím. Stejně tak copy & paste pozná i vyhledávač, což vám dobré skóre ve výsledcích nezajistí, spíš naopak. Mise Googlu je “to organize the world’s information and make it universally accessible and useful” – neboli “uspořádat informace z celého světa a učinit je univerzálně přístupnými a užitečnými”. Jednoduše – převzaté informace bez jakékoliv přidané hodnoty asi moc užitečné nebudou, takže… chápete :-)

Samozřejmě, můžete někoho citovat, odkazovat se na relevantní zdroje atd., ale to už je jiná otázka. Interní i externí odkazy jsou rovněž důležitou součástí SEO a zaslouží si zvláštní zmínku.

Readable (čitelný)

Čitelnost přímo navazuje na zásadu přehlednosti a srozumitelnosti. Odstavec přes celou obrazovku složený z jedné nekonečné věty s minimem interpunkce nepřelouská ani čtenář, který si na konci nebude pamatovat, co bylo na začátku, ani vyhledávací bot. I bot (nebo také spider či crawler) musí textu rozumět, aby ho náležitě ocenil a zařadil do výsledků vyhledávání.

Ve WordPressu se mi osvědčil Yoast SEO plugin , který kontroluje a hodnotí text nejen ve smyslu klasického SEO, ale i z hlediska čitelnosti. V záložce Readability hlídá tři hlavní parametry:

dostatečná délka textu – obecně alespoň 300 slov (tohle tedy hlídá spíš v záložce SEO),
u delších textů dostatek nadpisů pro lepší, srozumitelnější členění textů – opět obecně po 1 nadpisu max. 300 slov,
maximálně 25 % vět delších než 20 slov.

Takže sečteno podtrženo: pozor na nadpisy, přiměřeně dlouhé odstavce, přiměřeně dlouhé věty, přehledný, strukturovaný obsah.

Findable (vyhledatelný)

Vyhledatelnost je tak trochu výsledkem prvních dvou bodů, dobře odvedené SEO optimalizace a trpělivosti – nejde to hned, i když si člověk moc přeje. Dobrá struktura textu i webu, dobře nastavený SEO titulek, popisky nakonec přispějí k dobré vyhledatelnosti, tedy k lepší pozici ve výsledcích vyhledávání a lepší návštěvnosti.

Tip: Chcete-li se o SEO a všem, co tu popisuji, dozvědět více, Yoast provozuje kurzy v rámci své Yoast Academy . Kurz SEO for beginners je zcela zdarma, poskytne vám veškeré nezbytné znalosti do začátku a na konci navíc dostanete slušivý certifikát o absolvování.

Úprava článku

Konečně se dostáváme k fázi zveřejnění článku :-) Ale ani ta nebude jednoduchá, i když časem spoustu věcí budete dělat automaticky. Úprava článku má z hlediska SEO také svůj velký význam, níže popisuji hlavní náležitosti, které by v ideálním případě neměly chybět.

Titulek – tedy název článku. Měl by obsahovat klíčové slovo pro daný text nebo odrážet téma, o kterém píšete.

Adresa příspěvku / stránky (slug) – tedy to, jak vypadá výsledný odkaz na konkrétní příspěvek nebo stránku, část za samotnou doménou, například www.free-ze.eu/kamelot-v-palaci-akropolis-predvedli-famozni-vykon/. Pro vytvoření slugu je za tímto účelem využit název článku, a aby k tomuto využití docházelo, ve WordPressu je nutné změnit nastavení trvalých odkazů ze základního na název příspěvku:

Nastavení – Trvalé odkazy – Název příspěvku

Slug by tedy samozřejmě také měl obsahovat klíčové slovo nebo frázi a měl by být přiměřeně dlouhý.

Tip: Google má šikovnou nápovědu na téma Blogger a SEO, kde jsou popsány veškeré důležité aspekty SEO v kontextu této platformy i s návody, kde se co upravuje.

Interní odkazy – tedy odkazy na jinou stránku nebo příspěvek v rámci vašeho blogu, samozřejmě v návaznosti na téma aktuálního článku. Má to dvojí přínos:

– větší šance, že dalším obsahem zaujmete čtenáře a ten zůstane na webu déle,
– vyhledávač lépe porozumí struktuře a obsahu blogu, což se zase pozitivně odrazí na pozici ve výsledcích.

Externí odkazy – tedy odkaz vedoucí mimo váš blog, například oficiální stránky události, na kterou se chystáte, oficiální web kapely nebo cokoliv jiného, co souvisí s tématem, o kterém zrovna píšete. Doporučuji, aby se externí odkazy otevíraly v novém panelu, přece nechcete, aby vám čtenář utekl hned poté, co klikne na odkaz. A ano, sice lidi jako by přesměrováváte jinam, ale zároveň text díky relevantním odkazům získává na kvalitě, a tu poznají a ocení zase oba – čtenář i vyhledávač.

Tip: Již zmíněný Yoast má zajímavé články na téma odkazů – Link building for bloggers a Link building from a holistic SEO perspective, které vám důležitost odkazů a link buildingu vysvětlí podrobně a fundovaně. Můžete si přečíst i článek Link building: what not to do? o tom, co v otázce link buildingu rozhodně nedělat, nebo povídání A successful link building strategy in 6 easy steps .

Obrázky

Vhodné obrázky – nejlépe taktéž autorské, původní. V nouzi si lze pomoct oficiálními tiskovými materiály (jako já u článku na téma Suchej únor) nebo ilustrační fotkou z free stocku. Osobně mohu doporučit web pixabay.com – aktuálně nabízí přes 1,5 mil. fotek na nejrůznější témata, dostupné zcela zdarma a bez nutnosti uvádět autora. (Uznávám, tato rada zrovna v této sérii článků zní docela vtipně, když si vypomáhám ilustračními snímky zrovna z Pixabay :-))

Dobře popsané obrázky – ano, tím, že vyberete fotku, to nekončí :-) Důležité jsou dvě věci: samotný název fotky a její popis.

Ideální podoba názvu je následující, uveďme na příkladu koncertu: kamelot-leaves-eyes-palac-akropolis-freeze-12.jpg – je v tom název kapely (dokonce i předkapely) i místo konání, dále také tak trochu “podpis” (freeze) a pak číslování (neb fotek z té akce mám víc). Důležité je nejen zmínit ta “klíčová slova”, ale i to, jak je oddělíte, nejlépe fungují právě pomlčky (-), to vyhledávač pak pozná, že to jsou jednotlivá slova, a nesplyne mu to, ostatní možnosti se nedoporučují.

Velmi důležitý je i popis obrázku – každý obrázek na webu může mít uvedeny atributy title a alt. Zůstanu-li u příkladu koncertu, tak například zrovna u Kamelot jsem měla “Tommy Karevik, Kamelot, Palác Akropolis, 10.10.2018”. Prostě a výstižně: vše podstatné, kdo je na fotce, která kapela to je, kde se to konalo a kdy.

Tip: Pokud si chcete počíst o problematice obrázků v kontextu SEO podrobněji, pak vás – opět – nasměruji na web Yoastu, a to na článek Image SEO , kde najdete naprosto vše, co byste měli o fotkách a SEO vědět.

Klíčová slova

Klíčové slovo – klíčové slovo nebo fráze, o čem příspěvek je, například “Kamelot v Praze”. Obecně je lepší použít spíš delší frázi než jen “Kamelot”, zůstanu-li u tohoto příkladu, – o této kapele je toho až až napříč jazyky. Fráze “Kamelot v Praze” už je konkrétnější a méně “competitive” z hlediska vyhledávače, tedy to značí vyšší šanci na lepší umístění a nabízí lepší zacílení.

Klíčové slovo / fráze by se mělo vyskytnout v nadpisu, párkrát v textu a být i ve zmíněných popiskách a názvu obrázku. Je žádoucí určitá kontinuita.

V ideálním případě každé klíčové slovo / frázi použijete jen jednou, jedna fráze – jeden článek. Ano, jsou i případy, kdy o něčem píšete opakovaně, ale pokud je to každoroční akce, můžete se z toho vykroutit tak, že letos to bude “Akce 2019” a za rok “Akce 2020” – a hotovo.

Délka textu – ano, i tento faktor ovlivňuje SEO. Text by měl mít alespoň zmíněných 300 slov, zásadní text klidně i 1000 slov, ale pozor – méně je někdy více, lepší je kratší, ale kvalitnější článek než “samá voda”.

Tip: Několikrát jsem zmínila Yoast SEO plugin. Rozhodnete-li se pro WordPress, pak rozhodně doporučuji jeho instalaci. Ohlídá nejen čitelnost, ale i výše zmíněné náležitosti jako odkazy, popisky a další.

Nebojte se, není to tak strašné, jak to vypadá. Jak říkám – spoustu věcí za chvíli budete dělat automaticky a vůbec se vám nebudou zdát těžké. A teď hurá do psaní a zveřejňování, držím palce! ;-) A v posledním díle povím o redakčním plánu a pár tipech ohledně sociálních sítí.

Jak založit blog I: podrobný navod, jak a čím začít

22.02.2019 // Žádné komentáře

Kamarád se mě nedávno ptal, jak založit blog – kde začít, co je nezbytné, co není, jak to pak rozvíjet. Z pokecu u kávy vznikl pětistránkový materiál o tom nejdůležitějším. A byla by škoda ho nevyužít :-) A tak vznikl tento miniseriál, jehož první díl je věnovaný technické stránce věci.

Platforma a hosting

Platforma a případně hosting budou nejspíš první věcí, kterou začnete řešit. Hned po tom, co se rozhodnete, že se chcete stát blogerem, a ujasníte si, o čem budete psát, samozřejmě. V dnešní době existuje poměrně široká nabídka jak specializovaných platforem, kde se můžete registrovat a v podstatě hned začít, tak i systémů, které můžete rozjet na vlastním hostingu. Pojďme si projít nejčastější varianty.

Blogger (Blogspot)

Služba Blogger je součástí portfolia Googlu. Každý, kdo má u Googlu alespoň e-mail, se k této službě dostane během pár kliknutí. Blogger je docela user-friendly, disponuje základními funkcemi a menší sbírkou free šablon.

Podle mě je to dobrá volba pro start: člověk si vyzkouší blogování, zjistí, zda ho to baví a jak to vidí do budoucna. Pak mně osobně (ano, i na Bloggeru mám účet) začal být trochu těsný – přestal mi stačit variabilitou funkcí, mj. možnostmi SEO nastavení, nevyhovovalo mi okno zadávání příspěvku atd. Časem bych tedy já osobně zvážila přechod na jiný systém.

Velkou výhodou je to, že Blogger nevyžaduje žádné počáteční investice – nemusíte si kvůli němu pořizovat doménu ani hosting, i když minimálně tu doménu by to časem chtělo.

WordPress

Přiznávám se bez mučení – osobně jsem zapřisáhlá wordpressačka, a to z více důvodů. Na WordPressu mi běží několik různých webů, včetně webů pro zákazníky z dob bytí na volné noze i tohoto blogu, mám s ním mnohaleté zkušenosti – a v podstatě jen ty nejlepší.

Díky nepřebernému množství šablon, pluginů, nástaveb se z tohoto CMS (Content Management System) dá vykouzlit v podstatě cokoliv. Vypadá a funguje perfektně (WP jsem neshodila ani jednou, a to s tím občas dělám psí kusy, což bohužel nemohu říct o jiných CMS), je stabilní, user-friendly a na blogování jak dělaný. A když vás popadne touha rozšířit web o eshop – není problém, i s tím WP počítá.

Referencí WordPressu je i prostý fakt, že je v dnešní době využíván 33 % webů a číslo roste. Takovou statistikou se žádné jiné řešení pochlubit nemůže.

Jak jsem zmínila, i tento blog mi běží na WP. Základní funkce mám rozšířené o plugin pro pokročilé nastavení SEO (o SEO v širším kontextu budu vyprávět příště), zasílání newsletterů a pár dalších funkcí.

Joomla, Drupal

Joomla a Drupal , obdobně jako WordPress, patří mezi CMS s možností rozšíření základních funkcí prostřednictvím instalace dalších modulů. Drupal jsem svého času potkala spíš okrajově, Joomla mně osobně nesedla (připadá mi trochu překombinovaná). Ale znám i lidi, kteří na tyto systémy nedají dopustit a nesedí jim WP. Ale, popravdě, spíš si vybavím firemní prezentace než blogy, které by běžely na jednom z těchto systémů, – což ale neznamená, že nebudou vyhovovat zrovna vám.

Ostatní platformy

Samozřejmě, možností je mnohem víc, výše jsou popsány jen ty hlavní. Z dalších lze zmínit Webnode , Blog.cz nebo Typepad (zpoplatněná služba, min. 15 $ měsíčně). Samostatnou kapitolu pak tvoří blogy na portálech iDNES.cz a Aktuálně , ty se ovšem zaměřují spíše na publicistiku.

Hosting

Hosting budete potřebovat, pokud se rozhodnete pro CMS řešení. Na trhu je poměrně dost různých poskytovatelů, osobně mám zkušenost s Web4ce a s Active24 , jehož služeb využívám již několik let. V obou případech spokojenost. Při výběru si dejte pozor hlavně na parametry (diskový prostor, výkon) a případná omezení.

Náklady

Tato položka je hodně individuální. Závisí především na zvolené platformě: zůstanete-li u Bloggeru, můžete a nemusíte si pořídit doménu, která stojí v řádu několika stokorun ročně v závislosti na poskytovateli a zvolené koncovce.

Pokud zvolíte cestu použití CMS, budete potřebovat hosting. Roční náklady se pohybují od cca 500 Kč ročně výš – opět v závislosti na poskytovateli a také na zvoleném balíčku. Mimochodem, někteří poskytovatelé nabízí možnost instalace CMS takříkajíc jedním kliknutím, což je takový příjemný bonus navíc a o fous méně práce ze začátku.

V mém případě se jedná o 265 Kč ročně za doménu a 365 Kč za hosting v rámci sdíleného multihostingového balíčku. Provoz blogu mě tedy přijde na 630 Kč ročně, což rozhodně není žádná velká pálka, když chci blogovat aspoň trochu na úrovni.

Statistiky

Poslední technickou věcí, kterou doporučuji nastavit hned na úvod, jsou statistiky. Možná je budete mít k dispozici v rámci hostingového balíčku, jako to mám já u stávajícího poskytovatele a nabízel to i ten předchozí. Jedná se o AW Stats , které mají přehledné rozhraní, poskytují veškeré nezbytné informace a svou funkcí plní na výbornou.

I v případě, že budete mít statistiky v rámci hostingu jako já, rozhodně doporučuji nastavit i Google Analytics . Už nejsou tak user-friendly, ale nabízí velmi široké možnosti jak ve smyslu všemožných přehledů, tak i v otázce propojení s dalšími službami od Googlu, jako jsou například Google Search Console, Google Ads.

Proč doporučuji statistiky hned takhle zkraje? Protože hned od prvopočátku budete moci sledovat, co a jak (ne)funguje, co u čtenářů boduje, co by šlo vylepšit, jak roste návštěvnost. A rostoucí číslo zobrazení a unikátních návštěvníků je pěknou motivací pokračovat :-)

Tak už víte, jak založit blog, máte vybranou platformu, vyřešenou otázku hostingu, pokud ho potřebujete, nastavené statistiky. Gratuluji! Můžete se naplno pustit do psaní a zveřejňování článků. O tom, co by takový článek měl obsahovat a jak to souvisí se SEO, si povíme v dalším díle.

« Starší příspěvky