Přestože první náznaky podzimu se objevily již koncem srpna, září bylo vysloveně letní. Třicítky přes den, 18-20 stupňů v noci, slunce, azurové nebe a pohoda. Prostě krásný čtvrtý letní měsíc :-)

Září – to byly tradiční akce. Hned z kraje sraz na Machově jezeře (letos bohužel jen na dvě noci, za rok snad pořádně) a v půlce měsíce víkendový pobyt ve Čtyřlístku (škoda, že nejspíš naposled, ale co se dá dělat).

Září – to jsou zajímavá shledání se starými dobrými známými i s lidmi novými. Kdo ví, kam ta komunikace přivede, ale zážitek z toho mám už teď :-)

Září – to je pořádná porce nové hudby. Jedna zmínka za všechny – píseň „I Have A Right“ kapely Sonata Arctica. Pominu-li, že je to chytlavá záležitost, dá se říct, hymna, je to také záležitost, řekněme, hodně sociální. Však stačí si přečíst text.

I have a right to be heard
To be seen, to be loved, to be free
To be everything I need to be me,
To be safe
To believe
In something
– tesat do kamene prostě.

Září – to je kvantum práce, kopec nadějí (žel tentokrát marných), pocity marnosti, zoufalství, opatrného optimismu a nezdolného přesvědčení, že když to nevyšlo teď, rozhodně to vyjde příště. Ale to už budeme připravenější.

Září – to je chuť a vůně burčáku. Na žádný jiný nápoj se netěším tolik, jako na burčák. Škoda, že jeho sezóna trvá tak krátce, o to víc si ji ale užívám.

Září – to je návrat k běhání. Po 11měsíční pauze a únorové operaci, po které jsem se dlouho nemohla dát do kupy – problém byl hlavně v dýchání / zadýchávání se (co jiného čekat, když člověk měl přeříznutý nerv a do toho byl i mírně anemický) – jsem konečně znovu vyběhla. A světě, div se, šlo to mnohem lépe, než jsem čekala!

Co přinese říjen? Koncert Kamelot, Plzeňské oslavy vzniku republiky 2018, snad nějaký ten výlet … a spoustu dalších věcí. Stay tuned! :-)
FreeZe

Poslední dobou nějak mám pocit, že nic nestíhám, a jak tak koukám na poslední „ohlédnutí“, asi to nebude jen pocit. Pořád se někam ženu a stále to nemohu dohnat. A pokud vyjde, na co se chystáme, pak už nebudu stíhat tuplem. Ale nepředbíhejme, vše včas povím :-) Teď se pojďme ohlédnout, co se událo od posledního příspěvku, není toho zrovna málo.

Něco zásadního

Jakýmsi leitmotivem tohoto roku je zdraví. Aby ne, když jsem se od října loňského roku připravovala na operaci, leden byl ve znamení vyšetření a 7. února jsem skutečně skončila na operačním sále. Vyskytly se komplikace, místo dospávacího pokoje jsem se začala probírat při převozu na JIPku, ale to bylo fakt to nejmenší. To nejdůležitější bylo, že celkově operace proběhla úspěšně a ještě zavčasu. Takže konec dobrý, všechno dobré :-)

Druhá nejdůležitější událost roku následovala o pár měsíců později – v dubnu jsem začala chodit do autoškoly a 30. května úspěšně absolvovala zkoušku. Napoprvé! :-) Celkově autoškola byla životním zážitkem, až mě mrzí, že tato poměrně krátká životní epizoda je pryč…

Z dalších zásadních událostí stojí za zmínku, že už je to druhý rok, co pracuji, kde pracuji. Uteklo to, uteklo to rychle. A letí to dál :-)

Něco hudebního

A teď z kulturního soudku. Hudba! Soundtrackem tohoto roku jsou dvě desky dvou kapel, které mám moc ráda a které se mi letos poštěstilo vidět na Masters of Rock ve Vizovicích.

Jednou z těchto desek je „Gunmen“ Němců Orden Ogan. Album vyšlo loni, ale tehdy jsem se k němu nějak nedostala. O to víc mě chytlo letos. Bomba! Orden Ogan zrají jak víno, jsou čím dál tím lepší. A čím víc tu desku poslouchám, tím víc mě baví. A kolikrát se přistihnu, že si některé písničky pobrukuji stále dokola… :-)

Tommy Karevik (Kamelot) na Masters of Rock 2018

Druhou deskou je novinka Kamelot „The Shadow Theory“, která vyšla přesně na mé narozeniny. Krásný dárek :-) A fantastické album. Je tak trochu nenápadné, není prvoplánově chytlavé, ale když už ho má člověk naposlouchané, chytne a nepustí. Prostě Kamelot v celé své kráse. A vynikající Tommy Karevik, který opět potvrdil, že není pouhou náhradou za Roye.

Něco letního

Léto! Miluji léto, pravé, horké, sluncem rozpálené a prozářené léto. A neodmyslitelnou součástí jsou různé více či méně tradiční akce.

Sraz v Horní Moštěnici a Masters of Rock – to jsou dva týdny na Moravě, řádně a zavčas hlášená dovolená a kvintesence léta. Nejlepší přátelé, milovaná hudba, nejoblíbenější festival, slunce, koupání, … může být něco lepšího?

Letos po letech také sraz u Sečské přehrady. Opět ti nejlepší okolo, slunce, pohoda, probuzení s výhledem na sluníčkem prozářené stromy, hovory a hry do noci, … může být něco lepšího? [2]

A poslední srpnový víkend bude další tradiční sraz, na Mácháči. Jako vlastně každý rok, až na jednu výjimku. Wesťácká parta, soutěže, pokec, koupání se pozdě v noci, zážitky, … může být něco lepšího? [3]

A završíme to v září, ale astronomicky stále ještě v létě, a to opět u Sečské přehrady, 950 metrů vzdušnou čárou od místa, kde jsme byli teď. Ale tentokrát už budeme jenom dva… maximálně tři – i se psem :-)

No… zdaleka to není vše, co se událo nebo udá, ale došel mi dech a to nejzásadnější jsem zmínila, tak brzo na počtenou ;-)
FreeZe

Zatímco listopad byl tichem před bouří, před adventem, kdy jsou Vánoce za dveřmi, prosinec byl onou bouří plnou událostí a vánoční pohody.

Prosinec – to byl advent se vším všudy. Vymetené trhy a nakupování dárků, nákupní výlet s milovanou bandou z práce, vůně cukroví, pečení, těšení se. Vánoční trhy a vánoční koncert Plzeňského dětského sboru.

Prosinec – to byly samé akce, soukromé i veřejné. Již zmíněný koncert PDS, vynikající koncert Harlej v Šeříkovce, vánoční Olympia (ano, opakovaně), rodinná oslava.

Prosinec – to byly typické vánoční chutě a zdobení stromku (i stromků). Linecké, perníčky (i perníková chaloupka), další dobroty – mňam!

Prosinec – to byl střemhlavě letící čas. Utíkal, utíkal přímo neskutečně, kam dřív skočit? Co stíhat dřív?

Prosinec – to byl klid a pohoda, na konci. Dovolená přes svátky, rodina, odpočinek, pohádky a bramborový salát – přesně takové mají svátky být, a byly :-)

Prosinec – to je tradiční setlist milovaných svátečních písní: „Last Christmas“ od Wham!, „All I Want For Christmas Is You“ Mariah Carey, „Wonderful Dream“ Melanie Thornton a další a další… A tentokrát i jedna novinková, „Christmas Is Here“ v podání krásné a nadané Elize Ryd, o které jsem psala minule, a Tonyho Kakko.

A už je tu leden… nový rok, nové plány, nová očekávání, ale o tom zase příště :-)

V neděli 10. prosince se ve velkém sále KD Peklo konal Vánoční koncert PDS – Plzeňského dětského sboru v doprovodu sborů Javořičky a Notičky a za účasti speciálního hosta Milana Peroutky.

Jako první se divákům představily Notičky. Malí, ale o to kouzelnější účastníci zazpívali takové písně, jako jsou „O Vánocích“, „Schovej se, kapře“ nebo „Hallelujah“, v níž sólově zazářila Natálie Šmausová.

Následovalo vystoupení Plzeňského dětského sboru. Zazněla „Gloria“ a mj. klasiky jako „O Holy Night“ nebo „Carol of the Bells“. Akustická verze posledně zmiňované posloužila jako intro k nástupu, o něco později pak sbor představil krásnou, plnou verzi, a že stála za to! Posuďte sami:

Jako poslední sbor se představily Javořičky. I tu diváky čekaly krásné vánoční písně, jak se ostatně na vánoční koncert sluší a patří. Zazněly například „Dnes příchod slavme Pána“ nebo „Předvánoční“.

Následoval zlatý hřeb večera – vystoupení Milana Peroutky, speciálního hosta tohoto koncertu. Na začátek zazpíval dvě sólové písně, jež sám napsal, „Bez tebe je mě jenom půl“ a „Postavím kolem nás zeď“.

Na závěr PDS a Milan zazpívali tři již klasické písně – „Pár havraních copánků“, „Už Vánoce vchází“ a „Jsou svátky“, načež následovalo velké finále v podání všech účastníků večera.

Byl to krásný, skoro dvouhodinový večer. Večer plný té pravé vánoční pohody. Té správné adventní nálady, kouzla kvapem se blížících Vánoc.

A co vy? Chystáte se na nějaký ten vánoční koncert?