Během toulek po Berlíně jsem narazila na spoustu soch medvědů a také na slavného panáčka ze semaforu. Co je projekt United Buddy Bears a kdo je Ampelmännchen?

Buddy Bears

Buddy Bears  jsou sochy medvědů v životní velikosti vyrobené ze sklolaminátu a autory původní myšlenky jsou němečtí umělci Klaus a Eva Herlitzovi, kteří na projektu spolupracovali s rakouským sochařem Romanem Stroblem  a jeho ženou Annou.

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

Od roku 2001 je Buddy Bear neoficiálním ambasadorem Německa a symbolem Berlína. Právě v roce 2001 všechno začalo – před obchodním domem KaDeWe proběhla Buddy Bear Berlin Show, první „buddybearovská“ událost v Berlíně. Zvednuté ruce medvědů Buddy Bears by měly přinášet přátelskou náladu a optimismus, hlásí oficiální stránka projektu .

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

United Buddy Bears  je navazujícím projektem, jedná se o mezinárodní uměleckou exhibici, jejíž součástí je přes 140 soch medvědů reprezentujících členské státy OSN. Cílem je propagace míru, lásky, tolerance a vzájemného porozumění mezi národy. Výstava je putovní, prozatím poslední zastávkou byla Riga v létě 2018.

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

Během procházek po Berlíně se mi povedlo „chytit“ 18 medvědů – většinu z nich tvoří právě Buddy Bears, ale povedl se i Capital Bear a pár dalších, medvěd je koneckonců symbolem Berlína i bez tohoto projektu :-)

Berlínské dobrodružství: Capital Bear

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

Berlínské dobrodružství: United Buddy Bears

Ampelmännchen

Ampelmännchen  je v dnešní době vskutku kultovní postavou. Ale kdo to je? Jedná se o panáčka ze semaforu. Barevná postavička na semaforech sice není žádnou novinkou, ale jen Ampelmännchenovi se povedlo stát se kultem.

Autorem Ampelmännchena je Karl Peglau, dopravní psycholog a návrhář z NDR. S vývojem slavného panáčka mu pomáhala jeho žena Hildegard, která často byla prvním kritikem jeho návrhů. Karlova sekretářka Anneliese Wegner, také dobrá kreslířka, na jeho vyžádání přidala pár detailů, které doplnily Ampelmännchenovu osobnost, týká se to například tvaru panáčkova klobouku.

Berlínské dobrodružství: Ampelmännchen

Peglau, jakožto psycholog, dobře věděl, jak velkou důležitost má emocionální efekt, a proto obdařil Ampelmännchena výrazným nosem, kloboukem a bříškem – lidé snáze věří tomu, kdo se jim líbí nebo je jim podobný. I přesto Peglau byl překvapen, jak účinný Ampelmännchen byl.

Berlínské dobrodružství: Ampelmännchen

Po pádu Berlínské zdi Ampelmännchen začal mizet z ulic – sklíčka semaforů s jeho vyobrazením byla demontována. Markus Heckhausen, dnes výkonný ředitel společnosti AMPELMANN, si panáčka ze semaforu oblíbil ještě před převratnými historickými událostmi; jen díky jeho iniciativě si mizení panáčků z ulic začala všímat média (podrobnosti si můžete přečíst v článku Saving The Ampelmännchen  na oficiálním webu). A v roce 1996 měl telefonát, zda by se nechtěl sejít s Karlem Peglau. Z následného setkání se zrodilo přátelství a spolupráce, které trvaly do Karlovy smrti v roce 2009.

A výsledek? Ampelmännchen je kultovní postavičkou, vznikla obchodní značka, byly otevřeny obchody, kavárny, prodávají se suvenýry s jeho vyobrazením. A dodnes vesele svítí na spoustě semaforů a plní funkci, kvůli které byl původně vytvořen.

Berlínské dobrodružství: Museuminsel

I druhá volná neděle byla výletní – jak jinak. Hurá do Berlína podruhé :-) Tentokrát ne sama, ale s partou. A i když počasí (už skoro tradičně) ze začátku nepřálo, nakonec se docela vyčasilo a nachodili jsme přes 25 km. A bylo fajn!

Bus a S-Bahn a už jsme byli na Alexanderplatz. Pravda, poměrně brzo a v té chvíli v pořádném slejváku, takže jsme se schovali na nádraží a počkali, než se trhy konečně otevřou, déšť mezitím trochu ustál, a už nic nebránilo tomu, abychom zahájili tour de Berlin.

S drobnými obměnami jsme absolvovali cestu z minulého týdne. No, s drobnými… cesta asi tak dvakrát delší, cikcak v okolí centra a prodloužená až k Charlottenburgu, jak říkám, přes 25 km :-) Trhy na Alexanderplatz po ránu byly krásně skoro prázdné, takže jsme si je mohli v klidu obejít stánek po stánku a nemuseli se složitě prodírat davem. A pak si dali svařák z krásného hrnku s vyobrazením televizní věže a vyrazili o dům dál, tedy na další trhy – ty u kostela Sv. Marie, k Alt-Berlin.

Berlínské dobrodružství: Berliner Dom

Berlínské dobrodružství: Alte Nationalgalerie

Berlínské dobrodružství: Lebe im Ganzen

Berlínské dobrodružství: Bode Museum

Berlínské dobrodružství: Ebertbrücke

Berlínské dobrodružství: Museuminsel

Berlínská zeď

Tam nás ale čekalo menší překvápko – trhy otevíraly až v poledne, takže byl čas na plán B, a tím byla Berlínská zeď – Gedenkstätte Berliner Mauer . Ale než jsme tam došli, užili jsme si hezkou procházku podél Berlínského dómu, po březích Sprévy, okolo Nové synagogy a dál po uličkách Berlína.

Berlínské dobrodružství: Nová synagoga

Berlínské dobrodružství: Kaiserliches Postfuhramt

Berlínské dobrodružství: Berlínská zeď

Z Berliner Mauer mám trochu rozporuplné pocity. Na jednu stranu je to „jen“ kus betonového plotu. Na druhou – obrovský symbol a zeď, která ještě nedávno doslova rozdělovala svět. Venkovní expozice je doplněná interaktivní součástí v podobě videí apod. Obešli jsme to přes Ackerstraße okolo jedné ze strážních věží a zamířili zpět k Alt-Berlin.

Ale to bychom nebyli my, kdybychom to zase nevzali přes křivolaké uličky, zajímavá sousedství a dokonce přes jedny věru „sousedské trhy“, které byly svou atmosférou na hony vzdálené těm komerčnějším na rušných městských tepnách. Byly útulné, sousedsky milé a plné zajímavého zboží od medu, klobás, vín po šátky, oblečení, šperky a další věci.

Alt-Berlin, ruské kolo a Gendarmenmarkt

Trhy u kostela Sv. Marie, kde jsem byla i minule, nás napodruhé uvítaly otevřenými vraty, ruchem a vůní klobás a svařáku. A točícím se ruským kolem. Ano, šli jsme :-) Fronta na první pohled vypadala dost bledě, ale ve skutečnosti byla během chvíle fuč, a už jsme stáli u pokladny a kupovali si lístky.

Berlínské dobrodružství: Berlínská televizní věž

Berlínské dobrodružství: vánoční trhy Alt-Berlin

Berlínské dobrodružství: kostel Sv. Marie

Berlínské dobrodružství: kostel Sv. Marie

Berlínské dobrodružství: ruské kolo

Berlínské dobrodružství: Rotes Rathaus

Berlínské dobrodružství: kostel Sv. Nikolaie

Výšek se nebojím, ale mám z nich trochu respekt, a když se kolo vždy o kousek pootočilo, aby mohli nastoupit další lidé, a kabinka se zhoupla… no, byl to zajímavý pocit :-) A pak nastoupili všichni a kolo se rozjelo naplno, jůůů. Tři nebo čtyři otočení s překrásným výhledem na náměstí, televizní věž, kostel Sv. Nikolaie a další berlínské pamětihodnosti. Krása!

Dalším bodem našeho programu byly trhy Gendarmenmarkt. Šli jsme, došli jsme, podívali se a dospěli k závěru, že zas tolik, abychom platili vstupné, nás jaksi nelákají. Takže jsme akorát obešli náměstí – mimochodem, fakt nádherné – a vyrazili směr Braniborská brána.

Berlínské dobrodružství: Gendarmenmarkt

Berlínské dobrodružství: Gendarmenmarkt

Berlínské dobrodružství: Gendarmenmarkt

Berlínské dobrodružství: Gendarmenmarkt

Tiergarten a Breitscheidplatz

U Braniborské brány se nám povedlo připlést se k malé demonstraci (a takové policejní manévry to byly, a vše kvůli pár lidem…). Stavili jsme se v infocentru, pokochali se bránou, mrkli se na Reichstag a vydali se přes Tiergarten k další štaci – k Breitscheidplatz.

Tiergarten za světla má ještě větší kouzlo než za tmy. A člověk aspoň vidí víc než svit luceren. A třeba takový památník Sowjetisches Ehrenmal  jsem minule v té tmě úspěšně přehlídla, ehm. Není to „jen“ památník – v Tiergartenu jsou pochovaní padlí sovětští vojáci, dle různých zdrojů 2000-2500 lidí.

Berlínské dobrodružství: tank T-34-76, Sowjetisches Ehrenmal

Berlínské dobrodružství: Sowjetisches Ehrenmal

Berlínské dobrodružství: tank T-34-76, Sowjetisches Ehrenmal

Naše další kroky směrovaly okolo Siegessäule k Breitscheidplatz. Tentokrát o něco kratší cestou (minule jsem blbě odbočila a obešla pár bloků navíc) a lovíce medvědy (United Buddy Bears, ano). Polorozbořený Pamětní kostel císaře Viléma vypadal stejně pohádkově a vůně svařáku a klobás byly stejně provokativní jako minule :-) Část naší výpravy se tu posilnila právě klobáskami a pak se šlo dál.

Berlínské dobrodružství: Siegessäule, Tiergarten

Berlínské dobrodružství: Siegessäule, Tiergarten

Charlottenburg

Posledním bodem programu byly vánoční trhy u zámku Charlottenburg. Vyrazili jsme tam jak jinak než pěšky a po cestě si užili pár zajímavostí. Třeba další policejní manévry. Pořád jsme si říkali, co se to děje, že policisté zastavují dopravu, až nás ten konvoj dojel a zjistili jsme, že nothing special, just Christmas bike ride. Už jsem říkala, že Německo je zemí cyklistů? Tak to řeknu znova: je. Takže taková adventní cyklojízda napříč městem s odpovídajícím hudebním doprovodem a s policisty odkloňujícími dopravu tu, jak to tak vypadá, nikoho nepřekvapila. Až na turisty :-)

Berlínské dobrodružství: Rathaus Charlottenburg

Berlínské dobrodružství: zámek Charlottenburg

Cestou jsme minuli charlottenburgskou radnici (Rathaus Charlottenburg) – vypadala kouzelně. Historické budovy prostě mají své kouzlo, a když jsou ještě krásně nasvícené, pak to platí dvojnásob.

A samotný zámek Charlottenburg byl ještě kouzelnější. Sváteční atmosféra, barevná světýlka, videomapping přímo na zdi zámku – byla to nádhera. Člověk se sice musel složitě prodírat těmi davy lidí, jejichž koncentrace tu byla asi největší ze všech míst, která jsme navštívili, ale stálo to za to.

U Charlottenburgu jsem se pak odpojila, čekal mě ještě další program, do hotelu jsem se dostala v půl desáté večer po 13 hodinách na nohou a ráno hurá na ranní, budíček ve 4:15, jojo, v Německu to žilo :-)

Berlínské dobrodružství: Braniborská brána

Jak jinak využít volnou neděli než vyrazit přímo do centra Berlína? Plán sice narazil na drobné komplikace po náročné sobotě, ale nakonec byl úspěšně realizován a dokonce jsem si mohla odškrtnout skoro všechny položky ze seznamu „must see in Berlin“ (a chybějící jsem odškrtala o týden později, ale to je jiný příběh).

Cesta z hotelu do Berlína trvá zhruba tři čtvrtě hodiny. Lístek jsem si úspěšně koupila přímo u řidiče autobusu, i když v první chvíli na mě nechápavě koukal, když jsem na něj spustila anglicky. V Kopníku mě čekal přestup na S-Bahn Köpenick a cesta do stanice Alexanderplatz.

Chvilka koukání z okna – a už jsem byla v centru. První dojem – vánoční trhy a Berliner Fernsehturm (Berlínská televizní věž) nad hlavou. Trhy na Alexanderplatz se mohou pochlubit jednou zajímavostí – největší vánoční pyramidou v Evropě.

Berlínské dobrodružství: trhy Alexanderplatz

Berlínské dobrodružství: Berlínská televizní věž

O kousíček dál, když člověk projde okolo televizní věže dál směrem k Rotes Rathaus nebo kostelu Sv. Marie, k Alt-Berlin, se nacházejí další trhy. I tu mají svou zajímavost, dokonce dvě – bruslení okolo Neptunovy fontány a hlavně obrovské ruské kolo, z nějž se otevírá krásný pohled na město.

Berlínské dobrodružství: trhy Alt-Berlin, kostel Sv. Marie

Berlínské dobrodružství: trhy Alt-Berlin, kostel Sv. Marie

Berlínské dobrodružství: Rotes Rathaus

Berlínské dobrodružství: Rotes Rathaus

Berlínské dobrodružství: trhy Alt-Berlin

Berlínské dobrodružství: trhy Alt-Berlin

Berlínské dobrodružství: trhy Alt-Berlin

Z vánočních trhů u kostela Sv. Marie jsem zamířila směrem k Berliner Dom a Museuminsel. Zatímco Muzejní ostrov mě zajímal spíš okrajově (to chce samostatnou výpravu), na Berlínský dóm jsem se podívala moc ráda. Jedná se o monumentální budovu na břehu Sprévy, což je jedna z věcí, co mě na Berlíně a okolí hodně fascinovaly: hodně budov (nejen v centru, ale i ve zmíněných Kopníku a Friedrichshagenu) stojí přímo na břehu řeky, bez obav z povodní. To mě, jakožto člověka, který velké povodně zažil už dvakrát, opravdu hodně udivovalo. No, zjevně mají protipovodňová opatření o dost jinde, žádná z budov, co jsem u vody viděla, nevypadala, že by nějak utrpěla kvůli velké vodě.

Ale zpátky k Berlínskému dómu. Momentálně prochází rekonstrukci, což je vidět dle lešení u jedné z věží. A – řeknu to znova – je fakt monumentální. Nádherná sakrální budova.

Berlínské dobrodružství: Berliner Dom

Berlínské dobrodružství: Berliner Dom

Berlínské dobrodružství: Berliner Dom

Braniborská brána a jiné památky

O kus dál byly vidět muzejní budovy zmíněného ostrova, ale mé kroky vedly jinam, směr Braniborská brána (Brandenburger Tor). Tedy, ne že by po cestě nebyly další zajímavosti – byly. Například Neue Wache , Berlínská státní opera, jezdecká socha Fridricha II. Velikého, Berlínská státní knihovna a další.

Berlínské dobrodružství: Altes Museum

Berlínské dobrodružství: Neue Wache

Berlínské dobrodružství: Berlínská státní opera

Braniborská brána nešla minout, ani kdyby člověk chtěl. Stačilo pokračovat po Unter den Linden a jít a jít. A kochat se, a fotit medvědy (ti stojí za zvláštní zmínku a dočkají se samostatného příspěvku), a brblat kvůli počasí (ano, zase jsem vychytala déšť :-)).

A najednou jsem byla na Pariser Platz a dívala se na symbol Berlína – na slavnou Braniborskou bránu. Musím říct, že si fakt nedovedu představit, že ještě v poměrně nedávné minulosti těsně před ní vedl plot, který de facto rozděloval svět. Nějak se tomu člověku nechce věřit…

Berlínské dobrodružství: Braniborská brána

Berlínské dobrodružství: Braniborská brána

No, a jelikož noc byla ještě mladá, pardon, jelikož bylo ještě brzo, rozhodla jsem se, že zamířím dál, přes Tiergarten k Breitscheidplatz. Proč zrovna sem? Tak Tiergarten si pamatuji ještě z dob, kdy jsem aktivně koukala na německou Vivu a MTV a sledovala záběry z Love Parade (totálně mimo můj hudební záběr, ale fascinovaly mě ty davy). A náměstí Breitscheidplatz bylo nedávno skloňováno ve všech pádech kvůli bezpečnostním opatřením, tak jsem byla zvědavá.

Berlínské dobrodružství: Reichstag / Bundestag

Berlínské dobrodružství: Tiergarten – Straße des 17. Juni

Breitscheidplatz a zpět k Müggelsee

Ale postupně. Tiergarten má svoje kouzlo i v deštivém prosinci, pěkný park protnutý Straße des 17. Juni. V létě a na podzim tu musí být opravdu nádherně. Přes Tiergarten, okolo Siegessäule, dále směrem k Breitscheidplatz – a jsem na dalších vánočních trzích.

A co jsem zjistila? Ano, bezpečnostní opatření tu jsou, a to v podobě zátarasů, ale ať jsem koukala, jak jsem koukala, dvoumetrové ploty, o nichž se sdílely příspěvky napříč Facebookem, jsem nezahlédla na žádných trzích, a to jsem jich navštívila celkem pět (další dvoje o týden později), včetně pravděpodobně nejznámějších na Gendarmenmarkt. A na většině nebyly ani ty zátarasy.

Berlínské dobrodružství: Breitscheidplatz – Pamětní kostel císaře Viléma

Berlínské dobrodružství: Breitscheidplatz – Pamětní kostel císaře Viléma

Berlínské dobrodružství: Breitscheidplatz – Pamětní kostel císaře Viléma

Berlínské dobrodružství: Breitscheidplatz – Pamětní kostel císaře Viléma

Berlínské dobrodružství: český trdelník na německých vánočních trzích :-)

Ale zpět k Breitscheidplatz. Náměstí dominuje Pamětní kostel císaře Viléma  – na první pohled polorozbořený kostel, jež byl v noci 23. listopadu 1943 zasažen spojeneckým bombardováním a nyní je protiválečným pomníkem. Obklopený vánočními trhy a nasvícený, vypadal napůl pohádkově a napůl strašidelně, působivě.

Svařáček a kafíčko, obejít trhy, pokochat se výzdobou – a už byl čas zamířit zpět k hotelu, k Müggelsee.

Berlínské dobrodružství: maketa radnice před skutečnou radnicí – Rathaus Köpenick

Jedno z volných odpolední po ranní směně jsem využila k procházce po Köpenicku (neboli česky po Kopníku), přes který jsme dojížděli do / z práce. Kopník, ač je administrativně součástí Berlína, si na první pohled zachovává spíše ráz malého městečka, kterým ostatně kdysi dávno byl, a na dálku zaujme radniční věží.

Berlínské dobrodružství: Zámek Kopník (Schloss Köpenick)

Berlínské dobrodružství: Zámek Kopník (Schloss Köpenick)

Procházku jsem zahájila u stejnojmenného zámku. Zámek Kopník (Schloss Köpenick) ve stylu baroko se nachází na ostrově na řece Dahme u soutoku se Sprévou (Spree). Součástí areálu je i zámecký kostel.

Berlínské dobrodružství: Wilde Pferde

Berlínské dobrodružství: Köpenick (Kopník)

Berlínské dobrodružství: Wilde Pferde

Přes ulici od zámku se nachází krásné malé náměstíčko se sochami divokých koní, infocentrem a obchůdky. Když člověk pokračuje dál po Alt-Köpenick, dojde k historické budově radnice (Rathaus Köpenick). U vchodu na rohu s Rosenstraße stojí socha Hejtmana z Kopníku – právě od události s jeho účastí je odvozen termín konpikiáda.

Berlínské dobrodružství: Rathaus Köpenick

Berlínské dobrodružství: Rathaus Köpenick

Berlínské dobrodružství: Rathaus Köpenick

Berlínské dobrodružství: Hejtman z Kopníku

Berlínské dobrodružství: Hejtman z Kopníku

Jako „kopnikiáda“ (německy Köpenickiade) byla původně označována aféra falešného vojenského kapitána z německého Kopníku, ke které došlo na území německého císařství v roce 1906. Obyčejný švec Wilhelm Voigt se tehdy několik dní úspěšně vydával za vojenského hejtmana. Mezinárodně tím zesměšnil tehdejší německý militarismus a prokázal, že zaslepená úcta k uniformám lidem zamlžuje zdravý rozum. Později bylo označení „kopnikiáda“ zobecněno na všechny události s podobnými rysy.

Zdroj: Wilhelm Voigt , Kopnikiáda 

Tip: chcete-li pěknou fotografii radnice, doporučuji jít na protější břeh. Z parku Luisenhain se fotí poměrně blbě a nechce se pořádně vejít do záběru :-)

Berlínské dobrodružství: protější břeh Dahme

Berlínské dobrodružství: Köpenick (Kopník)

Berlínské dobrodružství: protější břeh Spree

Dalším výrazným prvkem kopnického panoramatu je věž nedalekého kostela Sv. Vavřince. Ten byl další zastávkou mé cesty. Pak jsem se vydala směrem k místní knihovně (Mittelpunktbibliothek Köpenick Alter Markt) a vyrazila po modré turistické stezce podél Müggelspree k Müggelsee a podél vody až k hotelu.

Berlínské dobrodružství: Köpenick (Kopník)

Berlínské dobrodružství: Köpenick (Kopník)

Berlínské dobrodružství: pohled na Friedrichshagen

Právě během této procházky jsem z břehu řeky spatřila ten srub na hladině a viděla podchod pod řekou do Friedrichshagenu. Oboje jsem zmiňovala v příspěvku o prvních dojmech.

Jinak jako na potvoru celé odpoledne pršelo. Takže na hotel jsem dorazila promočená, prokřehlá a s pocitem „mám toho plné zuby“ :-D Ale ne, nelituji – i přes nepřízeň počasí to byla moc fajn procházka.

Jedna z prvních průzkumných cest po okolí vedla do sousedního Müggelheimu, což je, stejně jako Köpenick (Kopník), jedna z berlínských čtvrtí (Ortsteil). Nejdřív jsme vyrazili k jezeru Müggelsee, podívali se k molu a pak pokračovali právě do Müggelheimu.

Hned u hotelu, v němž jsme byli ubytováni, se nachází molo nabízející krásný výhled na jezero Müggelsee. Tentokrát výjimečně vyšlo i počasí, takže byla krásná viditelnost a nádherné nebe. A krásně byl vidět i nedaleký Friedrichshagen, další Ortsteil. Zvažovala jsem, že se tam také zajdu podívat, ale nakonec to neklaplo; klaply jen fotografie z protějšího břehu Sprévy během procházky po Kopníku.

Berlínské dobrodružství: Friedrichshagen, Müggelsee

Do Müggelheimu jsme se vydali nejdřív podél břehu a pak podél hlavního silničního tahu mezi Müggelheimem a Kopníkem. Po cestě jsme narazili na… no, trafostanici snad?.. Nevím, co to bylo za budovu, ale byla vskutku nádherně pomalovaná, posuďte sami:

Müggelheim toho moc nenabízí, původně se jedná o vísku založenou v roce 1747, která byla v roce 1920 v rámci Greater Berlin Act  připojena k Berlínu. Kostelík, krásné rodinné domečky, zátoka řeky Dahme, pár zajímavých budov, několik restaurací a občerstvení, tři supermarkety a jeden alkomarket – to je zhruba vše, co je v Müggelheimu k vidění.

Berlínské dobrodružství: Grosse Krampe, zátoka Dahme

Berlínské dobrodružství: Müggelheim

A Down Town Garage . Nad podniky se tu normálně nerozplývám, ale tenhle opravdu stojí za to. Tentokrát jsme ho sice vynechali a jen se pokochali americkou klasikou venku, ale i na návštěvu došlo, i když o dva týdny později. A že to stálo za to! Poctivý dvojitý burger (naprosto famózní!), skvělé brambory s dipem, pivko… ňam! Rozhodně doporučuji :-) A bacha, mají i motel!

Berlínské dobrodružství: Down Town Garage, Müggelheim

Berlínské dobrodružství: Down Town Garage, Müggelheim

Berlínské dobrodružství: Down Town Garage, Müggelheim

Berlínské dobrodružství: Down Town Garage, Müggelheim

Berlínské dobrodružství: Down Town Garage, Müggelheim

Berlínské dobrodružství: Down Town Garage, Müggelheim

Po služební cestě do Německa jsem toužila od loňska, kdy mi to uniklo, takže když to letos klaplo, byl to splněný sen. A jak bylo? No, z fleku bych jela znovu, takže… asi tak :-) Krátkou sérii příspěvků zahájím menším vyprávěním o prvních dojmech.

Dálnice

Dálnice jsou doslova „prvním“ dojmem – překvapivě, že, když jsme přijeli po dálnici :-) Široké, vesměs tříproudové a na sjezdech i pětiproudové – není divu, že dělají dojem. Právě po dálnicích jsme se toho najezdili až až – cca 45 minut do / z práce, a pokaždé mě strašně bavilo pozorovat ty široké pruhy a proudy aut… pokud jsem před / po ranní nepadala za vlast.

Ceny

Hned první návštěva obchodu s sebou přinesla rozporuplné pocity – mají v zásadě stejné ceny jako my! To jako vážně? S jejich platy? Achjo. Mělo to ale jednu nezanedbatelnou výhodu – člověk nemusel s sebou z Česka tahat zásoby, aby ušetřil, vše si za stejné peníze koupil na místě dle potřeby. Něco se dokonce dalo sehnat i levněji.

Cyklistika

Na první pohled je vidět, že Německo je zemí cyklistů. Člověk jede po dálnici a na navigaci vidí samé křížení s nějakou cyklostezkou, zjevně přes podchody. Že je zima a mráz? Na cyklistickém provozu to není moc poznat, bikesharing normálně funguje, lidé jezdí do práce, z práce, do vedlejšího městečka nakoupit. A pak přijedeme zpátky do Čech a u práce stání pro kola zejí prázdnotou… docela kontrast :-)

Za zmínku stojí i pár dalších perliček. Třeba takový podchod pod řekou, proč ne. Musím říct, že mě docela zarazilo, když přímo přede mnou paní seskočila z kola a zmizela v podchodu vedoucího do vedlejšího Friedrichshagenu. A o fous dřív jsem zírala na srub stojící několik desítek metrů od břehu – byl krásný.