Petrohradské dobrodružství: 2. díl – Maslenica, aneb ruský masopust čili palačinkový týden

Maslenica, aneb ruský masopust čili palačinkový týden

V tomto díle bude řeč o Maslenice – neboli ruském masopustu. Letos připadá na 7-13. března, no a když už jsem v ruských luzích a hájích, byla by škoda Maslenicu vynechat :-)

Maslenica (Масленица) je považována za jeden nejveselejších svátků roku, trvá sedm dnů a jinak se jí říká palačinkový týden. Právě palačinky jsou v tomto období nejdůležitějším jídlem. Lidé slaví, chodí na návštěvy a naopak vítají návštěvníky u sebe doma.

Dříve k Maslenice patřila i zábava – s písněmi, tanci, soutěžemi, ale stejně jako v Česku, národní zvyky ve městě pomalu zanikají. Říká se, že lidé, kteří si neužívají Maslenicu, prožijí další rok chudě a smutně.

Je spojena s národní tradicí vítání jara. Před začátkem Velikého půstu se lidé loučí se zimou, nadšeně vítají první hezké dny, pečou zmiňované palačinky a připravují se na očistu duše a těla.

Maslenica má více názvů: Masopust (Мясопуст) – kvůli tomu, že se nejí maso, sýrová – kvůli tomu, že se v tomto týdnu hodně jí sýr, a Maslenica – protože se jí hodně másla.

Hlavním jídlem, jak již bylo řečeno, jsou palačinky s různými náplněmi. Palačinky se mají připravovat denně a ve velkém množství – traduje se, že se jich má napéct tolik, kolik si člověk přeje mít štěstí a blahobytu v dalším roce.

Hory palačinek jsou předzvěstí úspěchů, zdraví, dostatku v rodinách příbuzných a přátel; bude-li stůl prázdný, v nadcházejícím roce člověka čekají finanční potíže, což ovšem lze spojit i s tím, že Maslenice se občas říkalo Pustošitelka – zajištění hojnosti znamenalo také značné finanční výdaje.

Špatným znamením bylo, když se palačinky nepovedly, připálily se nebo nechutnaly dobře: to znamenalo, že brzo přijde nějaké neštěstí, nemoc nebo nepříjemnosti.

Věřilo se, že studené počasí během tohoto týdne je příslibem úrodného roku. Dívky, které se chtěly v onom roce provdat, měly dát napít každému muži, kterého potkají po cestě, setkání s takovou dívkou mělo přinést dlouhý a šťastný život v manželství.

Maslenica, aneb ruský masopust čili palačinkový týden | Zdroj: god-2016.com

Maslenica, aneb ruský masopust čili palačinkový týden | Zdroj: god-2016.com

Masleniční týden

Pondělí je Vítáním Maslenicy. Hospodyňky začínají péct palačinky, první palačinka se dříve dle tradice vždy dávala chudým lidem. Na hlavní ulici se stavěl hastroš Maslenicy oblečený do starých hadrů, který setrvával na svém místě do neděle.

Úterý se říká Zaigryš, kteréžto název pochází ze slova заигрывать – flirtovat, laškovat; není těžké uhodnout, že tento den patří mladým lidem, kteří by už měli začít uvažovat o svatbě a rodině. Laškovalo se, vtipkovalo, odměnou za to byly – jak jinak – palačinky. V úterý se také sáňkovalo, točilo se na kolotoči.

Středa je známá jako Labužník. V domě scházejí hosté, kteří si pochutnávají na palačinkách, pirohách, medových pernících. V tento den se také často konaly pěstní souboje a koňské dostihy.

Čtvrtek dostal název Rozdováděný. Právě ve čtvrtek začíná Široká Maslenica doprovázená sáňkováním, koulovanou, veselými písněmi a tanci.

Pátku se říká Tchynin večer, protože právě v pátek tchyně přicházely ke svým zeťům na návštěvu a pochutnávaly si na nabízených palačinkách. Přitom dceřin manžel musel v předvečer pátku přijít do domu své tchyně a osobně ji pozvat.

Sobotě se říká Posezení švagrových – mladé snachy zvaly k sobě na návštěvu sestry svého manžela, povídaly si s nimi, nabízely jim různé dobroty a předávaly jim dárky. Pokud manželovy sestry ještě nebyly vdané, zvaly na návštěvu i svobodné kamarádky; pokud již byly vdané, pak se na návštěvu zvaly jen vdané příbuzné.

Neděle je vrcholem malesničních oslav a má název Neděle odpuštění. Lidé vyprovázeli Maslenicu, loučili se se zimou a symbolicky pálili hastroše. Jak napovídá název, v tuto neděli je zvykem žádat příbuzné a kamarády o odpuštění za všechny křivdy, které se nahromadily za rok.

Založeno na materiálech webu god-2016.com .

Související příspěvky

Petrohradské dobrodružství: 1. díl – Přílet

23.01.2016, let do Petrohradu

To, že mě cesta do Petrohradu čeká a nemine, jsem věděla nějakou dobu, ale co naplat – bála jsem se stejně. Vždyť jsem tu naposled byla ve svých sedmi, a to už je skoro 22 let zpátky! Co na tom, že se domluvím, když povědomí o místních reáliích mám špatné, skoro žádné?

No… kdo se bojí, nesmí do lesa, tak jsem nějak vstřebala nervozitu, soustředila se na hezké věci (třeba že poprvé v dospělém životě poletím, že budu mít zajímavou životní zkušenost nebo že mám jedinečnou šanci zkusit napsat hezký materiál do blogu) – a 23. ledna popadla batoh a kufr a vyrazila do světa :-)

Mates mě doprovodil na letiště a přečkal se mnou i první kontrolu – check-in, po kterém můj kufr úspěšně zamířil do zavazadlového prostoru. Do otevření gatu zbývala pěkná chvíle, tak jsme se rozloučili (jó, bylo to těžké) a už to bylo jenom na mně.

23.01.2016, let do Petrohradu

Druhou – pasovou – kontrolu už jsem absolvovala sama. Dvě minutky a šup do tranzitní zóny. Duty free mě příjemně překvapilo cenami, brácha chtěl, ať mu přivezu litrovku slivovice, v dute free shopu litrová flaška za 239 Kč, krása. Pamatuji si, že jsme litrovku v podnikové prodejně Jelínka kupovali za 269 Kč. Je ale fakt, že kdybych letěla do zemí, které jsou součástí EU, zaplatila bych asi o 40 Kč víc, i tak by to byla slušná cena.

Po výlezu z shopu jsem o kus dál uviděla „své“ letadlo – Airbus A319 na fotce výše s nápisem Czech Airlines. Mimochodem, na této fotografii je krásně vidět, jaké počasí panovalo před odletem.

Prošla jsem duty free zónou a už mě čekala předposlední kontrola – ta bezpečnostní. Hurá vyndat veškerou elektroniku z batohu, ukázat bezpečnostní pytlík se slivovicí, projít rámem… a zase všecko sbalit.

Úplně poslední kontrola byla před nástupem do letadla, u přepážky se kontrolovala letenka a doklady. A pak už následoval rukáv a hledání svého místa :-) Měla jsem místečko u okna – přece u svého prvního „dospělého“ letu nevynechám možnost koukat z okna a užívat si ten pocit letu se vším všudy!

Na dvou fotografiích níže je vidět mytí letadel před odletem, speciální technika zbavovala před vzletem všechny stroje sněhu, technici, jak mě tu správně upozornili (zdravím! :)), používali odmrazovací a protinámrazové kapaliny. Foto vlevo je pořízeno u terminálu, foto vpravo – po cestě k přistávací dráze.

23.01.2016, let do Petrohradu 23.01.2016, let do Petrohradu

Odlet byl opožděn cca o 1h 15min, a to kvůli nepříznivým podmínkám na letišti – speciální vozy čistily dráhu, další vozy omývaly letadla. No ale konečně motory zahučely – a už jsme startovali.

Zážitky? Neskutečné, famózní, nepopsatelné. Ten pocit, když tě to při startu zamáčkne do sedadla, motory řvou, krajina se míhá za oknem čím dál rychleji, a najednou se letadlo zakloní, odtrhne se od země, která pěkně rychle mizí v dáli, tlačí tě to do sedadla ještě víc… Úchvatné!

Ale musím říct, že prvních asi tak 5 minut, co jsme stále ještě stoupali v poměrně ostrém úhlu a za oknem nebylo vidět ani ň (aneb opravdu velká oblačnost), jsem byla i trochu vyjukaná a říkala si, zda let byl opravdu tím nejlepším nápadem :-) Ale pak jsme překonali tu hradbu mraků, vpravo za námi se zjevilo slunce, nad námi modré nebe a pod námi krásně tvarovaná oblaka – a pochyby byly rázem pryč. A to neskutečně modré nebe! Úplně jiná, sytější modř, než je vidět ze země…

Asi nemá smysl upřesňovat, že většinu letu jsem spokojeně čučela z okna a náramně si užívala ten výhled? :-)

Jinak skoro až vtipně působily informace o aktuálním stavu: „Výška 11 100 metrů. […] Teplota venku: -67 °C“. -67 °C! Mimochodem, v Praze při odletu bylo něco málo pod nulou, Petrohrad mě přivítal teplotou -17 °C.

23.01.2016, let do Petrohradu 23.01.2016, let do Petrohradu 23.01.2016, let do Petrohradu

První „vzdušné“ dojmy z Petrohradu byly trochu rozpačité: přistávali jsme pomalu za soumraku, město se nořilo do šera, ale rozsvícených oken bylo poměrně málo, zářila hlavně jedna velká ulice, jinak skoro nic – viz foto níže. Takové město duchů, Petrohraďané prominou. Je fakt, že pracovní doba v Rusku je oproti třeba té české trochu posunuta, takže většina lidí určitě byla v práci a v obytných domech prostě neměl kdo svítit.

Ale hlavní roli v tomhle dojmu sehrál stavební rozmach – staví se hodně a ve velkém, takže kolikrát člověk vidí jen ty zatím prázdné obrovské domy, které se noří do tmy a čekají na svou dostavbu a své nájemníky a majitele, kteří tam budou svítit. Měřítko staveb je docela působivé a nejspíš vydá na samostatné povídání, ale o tom někdy příště :-)

23.01.2016, let do Petrohradu 23.01.2016, let do Petrohradu 23.01.2016, let do Petrohradu 23.01.2016, let do Petrohradu

No, ale to už jsme se snesli na letiště, byl čas přistávat. Koukala jsem z okna, pozorovala zem těsně pod námi a pořád čekala to „duc“ oznamující, že jsme dosedli. A ono nic! Nebýt spárů na přistávací dráze, na kterých to vydávalo specifický zvuk, ani nevím, že letadlo přistálo :-) Klobouk dolů před panem pilotem.

Pak už to šlo rychle – výstup, pasová kontrola, sebrat zavazadlo z běžícího pásu a zavolat bráchovi, ať přijede a vyzvedne mě. Sečteno podtrženo – let byl naprosto v pohodě, záležitosti okolo taktéž a zážitky byly fantastické :-)

À propos: volání. Po zapnutí telefonu mi od O2 přišla krásná SMS: „Vítejte v Rusku! V síti Beeline teď můžete navíc nově využít i 4G LTE připojení. Dejte o sobě vědět svým známým a rodině: Do ČR a v rámci zóny voláte za 66,55 Kč/min., příchozí hovory 54,45 Kč/min., odchozí SMS 12,10 Kč, MMS 9,60 Kč, připojení k internetu 300 Kč/MB. […] Příjemný pobyt Vám přeje O2.“ Asi nemusím říkat, co bylo snad první věcí, co jsem si pořídila..?

23.01.2016, let do Petrohradu

Související příspěvky

06.01.2016, cesta do Mělníka

Mělník, 06.01.2016Do Mělníka mě zaválo vyřizování. Byla jsem v tomto městě vícekrát, ale už je to hodně dávno, co jsem měla možnost se projít a pokochat se. Až tentokrát, do busu zbývala zhruba hodina, tak jsem si řekla, že na autobusák to vezmu přes centrum.

A tak se také stalo :-) Po hrozném krpálu jsem se ocitla u budovy TJ Sokol Mělník (Tyršův dům). Naproti jsou Jungmannovy sady, kde se mj. nachází pomník – pocta Janu Palachovi. Právě podél sadů jsem šla, přes silnici byl nejen Tyršův dům, ale i základní škola, ale cesta má mě vedla víc doleva, podél Knihtiskárny Jiřího Jelena, po ulici U Tanku a Legionářů, kde jsem potkala mimoně :-) a dál směrem k náměstí…

Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016
Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016
Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016

Mělník, 06.01.2016Cestou jsem nemohla vynechat infocentrum – aneb kam jinam pro turistické vizitky a pohledy, že? :-)

Náměstí bylo vysloveně kouzelné, a nejen náměstí – celé centrum vypadalo přímo pohádkově. Sněžilo, krásné velké vločky se zvolna snášely k zemi, pomalu nikde nikdo… mít tam trhy a cítit vůni trdelníku a svařáku, člověk by měl pocit, že se ztratil v čase :-) Atmosféra byla přímo neskutečná a krásně pohodová, no, kdo ví, třeba přístí zimu sem fakt vyrazím na nějaké pěkné vánoční trhy :-)

Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016
Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016
Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016
Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016
Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016
Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016

Nevím proč, ale tenhle pohled, takhle fotka ve mně evokuje představu nějakého alpského městečka – zima, vánice, a vábivé dveře hostince, a uvnitř veselí a grog a ohýnek v krbu, u kterého se tak krásně sedí a hledí na to sněžení venku…

Mělník, 06.01.2016

Onen apartmán se nachází na Svatováclavské ulici cestou k zámku. To už jsem se blížila k chrámu sv. Petra a Pavla a zámku Mělník.

Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016
Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016
Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016

Minula jsem chrám a ocitla se na soutoku Vltavy a Labe – viz tabulka. Na fotkách jsou oba soutoky – nejdřív ten s umělým kanálem, pak se samotnou Vltavou. Viditelnost nic moc, sice už nesněžilo tolik, ale stále ještě dost… :-)

Mělník, 06.01.2016

Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016
Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016

Lucerny na stěně zámku – naprosto dokonalé, podtrhující kouzlo onoho odpoledne a přímo pohádkové.

Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016

Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016

Jedna ze stěn zámku (na níž je i erb, který jsem ukázala výše) je zarostlá vinnou révou, místy zbyly i hrozny. A já si říkala, proč je v okolí tolik kosů :-) Okupovali nejen révu, ale i okolní keře – a upřímně, tolik kosů pohromadě jsem v životě neviděla a nejspíš jen tak neuvidím. Ale byli skvělí a krásně pózovali, nehledě na zimu :-)

Mělník, 06.01.2016

Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016
melnik_2016-01-06_39 Mělník, 06.01.2016
Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016
Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016

Bohužel už jsem pak neměla moc času, tak jsem si alespoň užila cestu zpět přes náměstí a ulici 5. května, kde stojí Pražská brána, a dál k autobusovému nádraží…

Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016
Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016
Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016
Mělník, 06.01.2016 Mělník, 06.01.2016

Související příspěvky

17.10.2015, výlet do Prahy: 3. část – Signal Festival

Po Pražském hradě a Petřínu před námi byla třetí a závěrečná část našeho výletu – Signal Festival.

Vyrazili jsme směrem z Andělu přes Palackého most, Palackého náměstí a Rašínovo nábřeží k Mánesu. Po cestě byl naprosto luxusní pohled na Pražský hrad! Ten se ostatně naskytl víckrát a stejně tak víckrát byl zvěčněn :-)

Pražský hrad

Videomapping „Faces“ od Intel Real Sense u Mánesu byl docela zajímavý, ale nemůžu říct, že by nás to vysloveně nadchlo.

Signal Festival Pražský hrad

Podsvícení Petřínské rozhledny („Medusa“ od BelCandor) – to už bylo trochu jiné kafe. Vypadala nádherně! Krásně se vyjímala a byl to vskutku moc pěkný pohled.

Signal Festival Signal Festival Signal Festival

Dle fotek mě ale nejvíc zaujala světelná instalace „Magical Garden“ od Kari Kola, nacházející se na Střeleckém ostrově, a nezklamala! Naživo to bylo ještě pohádkovější, člověk na to koukal a připadal si jako v pohádkovém lese. Byla to kouzelná podívaná v tom nejlepším smyslu. Tak jsme tam stáli a uneseně pozorovali hru světel… :-)

Signal Festival Signal Festival
Signal Festival Signal Festival
Signal Festival Signal Festival
Signal Festival Pražský hrad
Pražský hrad Signal Festival

Poslední instalací, kterou jsme potkali, byla „Citadels: Lightscape“ Matthijse Munnika se stroboskopickými efekty a „halucinogenními účinky“. Docela psycho. Ani jsme se tam nezdržovali a rovnou zamířili směr vlak. A výlet do Prahy tím skončil… :-)

Související příspěvky

17.10.2015, výlet do Prahy: 2. část – Petřín

Z Pražského hradu jsme pokračovali směr Petřín. Ta stezka je krásná a nabízí parádní výhledy, kochali jsme se a fotili a potkali i pár zajímavostí, viz foto :-)

Pražský hrad Kostel Matky Boží před Týnem
Cesta na Petřín Cesta na Petřín

U Petřínské rozhledny jsem byla víckrát, ale jako na potvoru vždy, když byla zavřena. Takže jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít možnost vyšlapat nahoru a užít si výhled na nádherou Prahu, to prostě nešlo :-)

Po nákupu vstupenek následoval nákup turistických vizitek a pak hurá směr výšlap! A nutno říct, že byl docela brutální – první patro je ve 20 metrech nad zemí, druhé v 60 metrech.

Petřínská rozhledna Petřínská rozhledna
Kostel Sv. Vavřince Pražské mosty

Mates zůstal v prvním patře, výšky mu nedělají dobře, takže zdolání druhé mety bylo jen na mně. Nejdřív jsem ale poctivě obešla celý balkonek dokola a všechno náležitě zvěčnila :-)

Je zajímavé, že druhé patro se odtud zdálo být blíž než země. Skutečnost ovšem byla poněkud jiná…

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha Rudolfinum

Po hrdinném zdolání toho obrovského množstíví schodů přišla zasloužená odměna – pohled na kouzelné město. I přes lehce horší počasí a odpovídající tomu viditelnost bylo vidět docela pěkně a daleko, a i focení docela šlo. A 60-násobný zoom byl opět náležitě využit :-)

Strahov Žižkovská věž
Trojský zámek Strahovský klášter
Karlův most Podolská vodárna
Národní divadlo Kostel Sv. Vavřince
Karlův most Pražské mosty
Tančící dům Tančící dům
Petřín Petřín
Trojský most Stadion AC Sparta Praha
Pražský hrad Vyšehrad
Kostel Sv. Mikuláše Strahov

Nahoře je to zajímavé, nejen ve smyslu krásného výhledu, ale také pocitově – lehce foukalo a bylo přímo cítit, jak se ten vršek rozhledny lehce houpe… :-)

Sešlap nebyl o moc lepší než výšlap. 60 metrů je 60 metrů :-) Když jsem slezla dolů, doslova se mi třásly nohy po té námaze :-)

Následně jsme zamířili směr Anděl, stmívalo se, cestou po Petřínských sadech jsem nefotila, nějak ani nebylo co. Na Andělu byl zasloužený pozdní obídek (či brzká večeře?) a pak jsme šli zas „o dům dál“ – směr nábřeží a Signal Festival.

A na závěr jedna oranžově-podzimní :-)

Hotel Pyramida

Související příspěvky

17.10.2015, výlet do Prahy: 1. část – Pražský hrad

Pozdě, ale přece… vyprávění a fotografie z výletu do Prahy, který jsme podnikli 17. října. Světelné podmínky byly nic moc, pořád pod mrakem, takže některé objekty se fotily fakt „parádně“, ale tak… snaha byla :-)

Své putování jsme zahájili na Malé Straně, přesněji řečeno na Klárově. Toužila jsem vidět Okřídleného lva (wiki) od té doby, co jsem se dozvěděla, že je v plánu jeho instalace. Sny se mají plnit – tak tedy splněno :-) Ve skutečnosti je ještě hezčí, než na fotkách.

Okřídlený lev, Klárov, Malá Strana Okřídlený lev, Klárov, Malá Strana
Okřídlený lev, Klárov, Malá Strana Okřídlený lev, Klárov, Malá Strana

Z Klárova jsme to tramvají vzali na Pohořelec, odkud je to na Hrad asi nejblíž. Turistů na náš vkus tu bylo až až, pomalu se bojím představy, kolik jich tam je během hlavní sezóny :-)

Pražský hrad Pražský hrad Pražský hrad
Pražský hrad Pražský hrad Pražský hrad

Na Pražském hradě jsem nebyla poprvé, ale – hanba mi – těch chrličů jsem si pořádně všimla až teď :-) Bylo jich hodně a byli nádherní :-)

Chrliči na katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha Chrliči na katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha Chrliči na katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Chrliči na katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha Chrliči na katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha Chrliči na katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha

Děláme kolečko po Pražském hradě, hledáme infocentrum (na mapě je jich víc, ale skutečnost je lehce jiná, nakonec se vracíme do toho, které jsme našli hned na úvod), fotíme baziliku Sv. Jiří a další zajímavosti a druhou stranou se podél katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha vracíme zpátky.

V infocentru mě zajímají hlavně turistické vizitky do turistického deníku :-) Ještě na začátku naší procházky jsme zašli i do krámku se suvenýry, odtud mám turistickou známku a drahá polovička katapult :-)

Pražský hrad Pražský hrad
Pražský hrad Pražský hrad Bazilika svatého Jiří
Pražský hrad Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha Bazilika svatého Jiří Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha

Máme štěstí a při odchodu směrem k Petřínu máme tu čest pozorovat střídání stráží. Je to krásný pohled – sladěné pohyby, pěkná podívaná :-) Venku před nádvořím na to čekaly davy lidí, my měli to štěstí, že jsme přišli směrem od Hradu, takže jsme všechno měli jako na dlani, paráda :-)

Střídání stráží Střídání stráží
Střídání stráží Střídání stráží Střídání stráží

O kousíček dál je vyhlídka. Samozřejmě jsme se zastavili a kochali se nádherným výhledem na Prahu :-) 60x zoom je pecka a výhledy přímo vybízely toho zoomu naplno využít, no jo, no jo, kdo si hraje, nezlobí :-)

Výhled na Prahu - Žižkovská věž Výhled na Prahu - Chrám Sv. Mikuláše Výhled na Prahu - náměstí Míru, kostel Sv. Ludmily
Výhled na Prahu - Karlův most Výhled na Prahu - Petřín Výhled na Prahu - Petřín
Výhled na Prahu - Strahovský klášter Pumpkin spice latté - achievment unlocked :-) Výhled na Prahu - Petřín

Na Pražském hradě je i Starbucks, no a jelikož jsem toužila po ochutnání pumpkin spice latté, nemohli jsme to minout :-) Mates se zdržel experimentování a zvolil klasičtější karamelové latté, ale pochutnali jsme si oba :-) Ta dýňová příchuť je zajímavá, denně bych to asi nepila, ale pro podzimní den a odpovídající náladu to je jako stvořené :-)

Výhled na Prahu - Petřín

S kafíčkem v ruce jsme se vydali na Petřín, ale o tom je další část

Související příspěvky

Pochod Praha – Prčice 2015

16. května se i přes počáteční pochyby účastním pochodu Praha – Prčice, pravda, z Olbramovic, ale i těch 33 kilometrů vypadá jako velká výzva :-)

04:25. Zvoní budík, vstávám, zdravím tátu.
„Dobré ráno.“
„Dobré, běž spát, co vstáváš tak brzo?“
„Účastním se pochodu.“
Táta se pozorně dívá na hodiny.
„V půl páté ráno?“
„Jo. Jdeme do Prčice a ke startu se ještě musíme nějak dostat – do Olbramovic.“
Venku je ještě tma, pomalu se rozednívá. Připravuji snídani a jídlo na cestu, dokonce mám chvilku čas i na brouzdání internetem.

05:37. Jede mi vlak. Kupuji si speciální jízdenku pro účastníky pochodu. Slunce vyšlo a svítí mi přímo do okna :-)

06:15. Potkávám se s přáteli :-) Jede nás celá banda (zdravím do Kolína! :-)), po cestě kecáme, řešíme všechno možné včetně cesty, co nás čeká a nemine.

Praha – Prčice 2015, Olbramovice Praha – Prčice 2015, Majla ztracená a nalezená... Praha – Prčice 2015 Praha – Prčice 2015, Olbramovice

07:45. Jsme v Olbramovicích. Před nádražím je pěkná fronta – lidí, co se účastní pochodu, je fakt hodně, ale naštěstí to docela odsypá.

08:00. Startovné zaplaceno, mapa vyfasována, tož jdeme! :-) Po cestě se všelijak rozdělujeme do hloučků a zase potkáváme, tempo je ze začátku slušné, slunko svítí, teploučko, ideální podmínky pro dálkový pochod.

09:15. Ukrutný krpál. Jestli takových bude po cestě víc, tak to potěš koště. Se skvělým pocitem ze zvládnuté překážky a promočenými zády jsme na vršku. Hurá! A takové krpály už prý nebudou. Hurá podruhé! Po cestě podél pole pak fotím ovečky (městské dítě, co dodat :-)).

Praha – Prčice 2015 Praha – Prčice 2015 Praha – Prčice 2015 Praha – Prčice 2015

09:30. Á, první občerstvení. Pivní pauza a chvilka oddychu :-) Další posezení už nějak nezvládám zaznamenávat, nohy pak budou bolet, pak příšerně bolet, pak už je to člověku jedno a prostě jde, klade nohu před nohu, a jde, a jde… ale kdepak nějaké zaznamenávání, jsem ráda, že mám zapsané, kdy byly kontrolní body :-)

12:00. První kontrolní bod. V zatáčce. Dostáváme razítka na určené místo na mapě. Nechávám si orazítkovat i stránku v turistickém deníčku – když už jsem si ho pořídila, tak ať plní svůj účel, no ni? :-)

Praha – Prčice 2015 Praha – Prčice 2015 Praha – Prčice 2015 Praha – Prčice 2015

14:30. Druhý kontrolní bod. Pro změnu před přechodem přes silnici. Přechod pro jistotu hlídají policajti – aby účastníky někdo náhodou nepřejel :-)

Někde poté se nám ztrácí jeden z účastníků pochodu – pesan. Hledáme, hledáme, hledáme  naštěstí nacházíme a můžeme v klidu pokračovat dál.

Po cestě potkáváme nějaký ranč a spoustu koní. Zažíváme kulturní vsuvku s pohlazením koně a výbojem z elektrického ohradníku – těžko říct, kdo se lekl víc… :-)

Praha – Prčice 2015 Praha – Prčice 2015 Praha – Prčice 2015 Praha – Prčice 2015

16:50. Míjíme tajný kontrolní bod. Další razítka, záblesk naděje, že třetí bod už je blízko a pak už jen troška, už jen kousíček – a budeme v cíli. Kilometry v nohou začínají být znát. Někdy až moc.

17:30. Třetí kontrolní bod! Jupí! Kousíček za ním si ve stínu sedáme a odpočíváme. Odsud je to prý už jen kousek a budeme v Prčici, času máme dost, tak dopřáváme nožkám zasloužený oddych.

18.30. Fotíme se u cedule Sedlec-Prčice. Zvládli jsme to! Dojít do centra a jsme v cíli!

Praha – Prčice 2015, mraveniště po cestě :-) Dokázali jste to! :-) Praha – Prčice 2015 Botičky... :-)

18:45. Cíl! Je to za námi, 33 km cestou necestou, podél poli, po lesích, luzích, hájích, do kopce a z kopce… krásné je to :-)

Dostáváme zlaté botičky jako odměnu za námahu, zkoumáme tržiště, jdu do infocentra – potřebuji pohledy, turistickou vizitku, turistickou známku, všechno nacházím, spokojenost :-)

Kolem sedmé jdeme na autobus, co nás má odvézt k železniční zastávce, vlak jede za chvilku, paráda, v Praze to dobře navazuje, loučíme se, jdu na vlak domů, kam šťastná a unavená zapadám v půl desáté… byl to dlouhý den, byl to krásný den, za který děkuji všem zúčastněným :-)

Související příspěvky

Dvořákova Nelahozeves 2015

O pochodu „Dvořákova Nelahozeves“ jsem se dozvěděla během účasti v pochodu „Do Okoře bez oře“, v cíli byly k dispozici letáčky s informací o této akci. Řekli jsme si, že vezmeme psa a zúčastníme se, půjdeme nejkratší trasu – 8 km, přece jen kondice není dokonalá a pro pejska je to první delší akce.

Kratší trať umožnila poměrně pozdní start… a jdeme :-)

12:20. Vyrážíme :-) Je trochu zataženo, ale teplo, občas vykukuje sluníčko. Ideální podmínky pro pochod :-)

13:10. Míjíme přístaviště Marina Nelahozeves a zámek. V Marině je několik ptáků ze záchranné stanice, jdeme se na ně kouknout. Je tu poštolka, výr velký, sovice sněžná a káně. Pořádně je vyfotit bohužel nejde kvůli mřížím klece, ale pohled na ně je krásný :-)

13:40. Jsme na mostě mezi Nelahozevsí a Veltrusy. Pes hrdě pózuje :-) posíláme rodičům mms-pohled, jak jejích psí „vnuk“ zvládá pochod :-)

14:05. Míjíme zámek v Nelahozevsi podruhé – pro změnu po druhém břehu. U potůčku vtékajícího do Vltavy jsou krásné velké ryby, dřív jsem tu takové neviděla.

14:30. Jsme v cíli! :-) Úspěšně se registruji, dostávám diplom, placku pochodu a dokonce i oplatku :-) Hned vedle je možné koupit turistické vizitky do turistického deníku, beru vizitku pochodu a jednu kralupskou s mostem TGM. A jen o kousíček vedle je kopeček razítek – hned razítkuji deník i diplom :-)

15:00. Trocha rozmazlování je třeba :-) Jdeme na zasloužený oběd, svíčková a sushi v restauraci „U Berana“ jsou mňamózní :-)

… no a pak bylo načase jít domů :-)

Související příspěvky

Do Okoře bez oře 2015

Tak jsem po letech zase vyrazila na dálkový pochod :-) Kdysi jsem se „Do Okoře bez oře“ účastnila pravidelně, jenže jeden rok pak byl neskutečně propršený, pak do toho vlezly jiné záležitosti, a až letos – po 4 letech – jsem zase poctivě šla. Sice po nejkratší trati (15 km), ale i to se počítá, trhnout „okořský“ rekord můžu i někdy příště (mimochodem, 35 km :-)).

Tak tedy vyrazme :-)

10:00. Start :-) V batohu mám vše potřebné: lékárničku, fotoaparát, mp3 přehrávač, kávu, sendviče, náhradní pár obuvi (co kdyby náhodou…). Počasí je slušné, je zataženo, slabý vítr, ale meteorologové slibují, že se počasí ještě zlepší. V mikině je mi tak akorát, jen krk mrzne, ten vítr je nepříjemný.

10:39. Akumulátor v mp3ce chcípl. Přesněji řečeno, jeden mini-přehrávač (půjčený) se z nějakého důvodu nenabil vůbec, ten druhý – můj – to před odchodem pořádně nestihl a vydržel jen 40 minut. Pokračuji ve společnosti zvuků okolí :-)

11:42. A jsem v první „zakralupské“ obci – v Otvovicích. Přibližně třetina cesty je za mnou :-) Cesta je malebná, vede (nejen) lesem, fotoaparát ani nemusím dávat z ruky – pořád je co fotit, pořád je něco zajímavého, tu něco kvete, tu je krásný mech, tu něco dalšího…

Mimochodem, o mechu. Po cestě mě dohnal pár s pejskem, taktéž se účastnili pochodu.
„Mě by zajímalo, co to tu fotíte?“ zeptal se pán a ukázal na staré seschlé listí na zemi.
„Mech. Vypadá krásně.“
„Ahá, tak to jo.“ :-)

V místním krámku nic turistického nebylo, jediným úlovkem je malý porcelánový zajíček na památku. Větší část cesty stále leží přede mnou.

12:16. Nějak absolutně nenápadně jsem došla do Zákolan, první sendvič po cestě úspěšně posloužil svému účelu. Na železniční stanici koumám jízdní řád (přece jen se nějak musím vrátit domů).

Hned vedle stanice v dočasném stánku si kupuji turistickou známku Budče. Dle ukazatelů k Budči je to 1 km, do Okoře ještě 6,5 km.

V potoce u stanice je malý vodní mlýn, dřív tam nebýval, co naopak u stanice kdysi bývalo, je lávka přes železnici… už není a nezbyla ani stopa :-)

12:50. A je tu Budeč :-) Po cestě narážím na zajímavé ukazatele na návsi, chvíli se zdržuji a fotím. Krpál k Budči je… nepříjemný :-) Docela strmý a trochu táhlý. V předešlých letech u Budče býval stánek se zbožím pro turisty, ale teď nikde nikdo, jen pár účastníků pochodu na dohled. Musím si vystačit s pár fotografiemi a pokračuji v cestě.

14:30. Jsem v cíli! :-) Po cestě padl druhý a poslední sendvič a zbytek kávy. Okolí bylo vskutku malebné: vysoký železniční most, Nový mlýn, hezký potůček v podhradí, ptáčci cvrlikají, slunko svítí, voda zurčí… krása! :-)

Mimochodem, cca 1,5 km od Okoře je přes potůček nový most – nečekaně, dřív se div nehopsalo po kamenech :-)

Nohy ke konci začaly trpět, ani ne svaly, ty byly v pohodě, ale plosky nadávaly, ale což, zvládla jsem i horší věci :-)

V cíli dostávám poctivě „vychozený“ diplom, placku a pohled ku příležitosti 90 let organizované turistiky v Kralupech nad Vltavou, vydaný Klubem českých turistů, organizátorem pochodu.

Poblíž se nacházel stánek projektu Turistický deník, ale o téhle zábavě a její podstatě povím příště, a stánek se sbírkou na sochu Švejka v Kralupech, jsem bohatší o turistická razítka a z druhého stánku i o sběratelský švejkovský pivní tácek :-)

Prozkoumávám zbývající stánky a pak už mě čeká jen cesta na autobus, do Zákolan a pak domů…

16:30. Jsem doma! :-) Autobus nakonec jel nejen do Zákolan, ale i do Kralup, takže vylézám u kralupského nádraží a kráčím domů, 10 minut – a jsem zpět tam, odkud jsem vyrážela… :-)

Související příspěvky

Vánoční Praha – 05.12.2014

Pozdě, ale přece – ohlédnutí za krásnou vánoční Prahou. Trocha sněhu napadla 1. prosince a pak až na Silvestra, ale i tak vánočně ozdobené město mělo své osobité kouzlo :-)

Související příspěvky