Původní plán týkající se Plzeňských oslav vzniku republiky jsme nakonec museli trochu zkorigovat. Vinou tomu byly důvody kapacitní i klimatické, ale o všem popořadě.
Pivovarské muzeum
Bodem číslo 1 našeho programu se mělo stát Plzeňské historické podzemí, jenže ouhá – nebyla místa, kapacita na celý den plně vyčerpána, a to jsme dorazili už dopoledne. Ale do muzea se mohlo hned, a tak jsme šli.
Pivovarské muzeum nabízí pohled na dějiny pivovarnictví celkově i konkrétně (a hlavně) v Plzni, pohled na vaření moku i věci, které s pivem přímo i nepřímo souvisí, například pohostinství, stolní společnosti a mnohé další. A pomyslnou třešničkou na dortu je ochutnávka zlatého moku, jemuž je toto muzeum věnováno :-)
Tip: Vstupenky do historického podzemí i muzea (a také na prohlídku pivovaru) lze koupit předem, a to na oficiálních stránkách www.prazdrojvisit.cz. Jediný zádrhel spočívá v tom, že si koupené lístky musíte sami vytisknout, abyste je mohli předložit při vstupu.
Patton Memorial Pilsen
Změn se dočkal i druhý bod. Po zjištění situace v podzemí a Pivovarském muzeu jsme došli k názoru, že zkoušet pivovar asi nebude mít smysl, a rozhodli se vyrazit do Patton Memorial Pilsen. Toto muzeum bylo již delší dobu v seznamu “musíme tam někdy zajít” – tak jsme zašli :-)
Ukázalo se to jako dobré rozhodnutí. V celém muzeu jsme byli skoro sami (což je dobře z hlediska prožitku, člověk má na vše klid a dost času, a zároveň škoda, protože muzeum je opravdu pěkné), nespěšně si vše prošli a vše viděli. Zastavovala jsem se u každé tabulky s textem :-) No co, od toho jsem sem šla, abych si to užila, no ni? :-)
Může se zdát, že samotný generál Patton je v rámci sbírky tak trochu na druhé koleji. Muzeum však nabízí krásně ucelený pohled na průběh osvobozování Západních Čech americkou armádou a Pattonovi je zvláště věnována závěrečná část expozice. Celkově muzeum působí osobitě útulným dojem a na to, jak je v podstatě malinké, jsme tam strávili víc než hodinu.
Tip: Patton Memorial Pilsen je ve stávajícím počasí ideálním místem. Je to místo tak trochu zádumčivé, klidné, neláká na moderní vymoženosti, ale možná právě o to zajímavější je.
Věž katedrály sv. Bartoloměje
Počasí, i když studené a větrné (zrovna bylo varování), bylo přece jen docela slušné, hlavně byla dobrá viditelnost, a tak jsme se rozhodli, že vylezeme na věž katedrály sv. Bartoloměje a pokocháme se výhledem. Ehm. Manžel, i přes strach výšek, odhodlaně vykoukl a já po celém ochozu blbla s foťákem a doufala, že mi v tom ledovém větru neumrznou ruce.
Ale ano, bylo to hezké, byly vidět vzdálenější plzeňské čtvrti i kopce v bližším a vzdálenějším okolí, Radyně a mnohé další. Možná by stálo za to vychytat pěkný zimní den – mrazivý, slunečný a zasněžený, vylézt nahoru a nafotit Plzeň v bílém hávu :-)
Samostatnou zmínku si zaslouží výšlap: 301 schodů, a to schodů úzkých a docela strmých, vydalo za dobrý kondiční trénink :-)
Tip: Rozhodnete-li se pokochat vyhlídkou v chladnějším období, raději se dobře oblečte. I když dole bylo poměrně teplo a mezi domy nefoukalo, nahoře to taková sranda nebyla.
Po obědě jsme se chystali do planetária a večer na lampionový průvod a ohňostroj. Ale vlezlý chlad venku a krásné teplo doma udělaly své, zůstali jsme doma se skleničkami svařáku v rukou :-)
Plzeňské oslavy vzniku republiky byly krásnou akcí, a vůbec nevadilo, že plány se měnily, rušily, upravovaly. Jsme zase o něco chytřejší a připravenější, další rok to určitě vychytáme líp! :-)
