Berlínské dobrodružství: 3. díl – Köpenick neboli Kopník a slavná kopnikiáda

Berlínské dobrodružství: maketa radnice před skutečnou radnicí
Berlínské dobrodružství: maketa radnice před skutečnou radnicí – Rathaus Köpenick

Jedno z volných odpolední po ranní směně jsem využila k procházce po Köpenicku (neboli česky po Kopníku), přes který jsme dojížděli do / z práce. Kopník, ač je administrativně součástí Berlína, si na první pohled zachovává spíše ráz malého městečka, kterým ostatně kdysi dávno byl, a na dálku zaujme radniční věží.

Procházku jsem zahájila u stejnojmenného zámku. Zámek Kopník (Schloss Köpenick) ve stylu baroko se nachází na ostrově na řece Dahme u soutoku se Sprévou (Spree). Součástí areálu je i zámecký kostel.

Přes ulici od zámku se nachází krásné malé náměstíčko se sochami divokých koní, infocentrem a obchůdky. Když člověk pokračuje dál po Alt-Köpenick, dojde k historické budově radnice (Rathaus Köpenick). U vchodu na rohu s Rosenstraße stojí socha Hejtmana z Kopníku – právě od události s jeho účastí je odvozen termín konpikiáda.

Jako „kopnikiáda“ (německy Köpenickiade) byla původně označována aféra falešného vojenského kapitána z německého Kopníku, ke které došlo na území německého císařství v roce 1906. Obyčejný švec Wilhelm Voigt se tehdy několik dní úspěšně vydával za vojenského hejtmana. Mezinárodně tím zesměšnil tehdejší německý militarismus a prokázal, že zaslepená úcta k uniformám lidem zamlžuje zdravý rozum. Později bylo označení „kopnikiáda“ zobecněno na všechny události s podobnými rysy.

Zdroj: Wilhelm Voigt , Kopnikiáda 

Tip: chcete-li pěknou fotografii radnice, doporučuji jít na protější břeh. Z parku Luisenhain se fotí poměrně blbě a nechce se pořádně vejít do záběru :-)

Dalším výrazným prvkem kopnického panoramatu je věž nedalekého kostela Sv. Vavřince. Ten byl další zastávkou mé cesty. Pak jsem se vydala směrem k místní knihovně (Mittelpunktbibliothek Köpenick Alter Markt) a vyrazila po modré turistické stezce podél Müggelspree k Müggelsee a podél vody až k hotelu.

Právě během této procházky jsem z břehu řeky spatřila ten srub na hladině a viděla podchod pod řekou do Friedrichshagenu. Oboje jsem zmiňovala v příspěvku o prvních dojmech.

Jinak jako na potvoru celé odpoledne pršelo. Takže na hotel jsem dorazila promočená, prokřehlá a s pocitem “mám toho plné zuby” :-D Ale ne, nelituji – i přes nepřízeň počasí to byla moc fajn procházka.

Napsat komentář

16 − five =