Můj měsíc bez cukru je úspěšně za mnou. A jak jsem slíbila, teď poreferuji, jak ten měsíc probíhal, co se dělo, jaké z toho mám dojmy a jak jsem dopadla.
Jak to probíhalo?
1. den (7.2.). Začátek dobrý, nic moc mi nechybí, jen mě pořád doprovází neurčitý pocit “něco bych si dala”.
3. den (9.2.). Energetický propad a totální únava. S bídou překlepávám noční, spím 8,5h do čtyř a v půl deváté si jdu dát půlhodinového šlofíka, než vyrazím na další směnu. Toužím ulehnout k zimnímu spánku.
5. den (11.2.) Upéct buchtu (jak jinak než s cukrem) a nedat si ani kousek? I přes cílené provokace okolí jsem odolala :-)
10. den (16.2.) Rodinná oslava. Hřeším. Nu což… nečekala jsem, že to dám beze ztráty kytičky, jak se říká, takže výčitkami netrpím, i tak si napoprvé vedu slušně :-)
15. den (21.2.) Světe, div se, nechci své kafe! Konečně mě opustila touha po mém klasickém kafi se dvěma lžičkami cukru a napůl s mlékem. A konečně mám i náhradu – čaj s troškou mléka. Jo, stále válčím s tím, co pít doma – voda mi nejede, samotný čaj také ne, takže sláva, mám co pít!
18. den (24.2.) Honí mě mlsná naruby :-) furt mám chuť na něco slaného, třeba takové solené arašídy by byly fajn.
22. den (28.2.) Stále toužím po kafi, tak si dělám tu svou klasiku v sugarfree verzi – jen káva a mléko. A ono mi to i chutná!
29. den (7.3.) Ukončuji svůj měsíc bez cukru, cíle jsem dosáhla, spokojenost, den sem, den tam neřeším – koneckonců Suchej únor má také 28 (potažmo 29) dní :-) A navíc je v plném proudu Palačinkový týden, mamina napekla palačinky a já si je po dlouhé době ráda dám.
Zhřešila jsem?
Neúmyslně, ale bohužel ano, párkrát. Většinou nikterak zásadně :-) Poprvé když jsem připravovala domácí burgery (mimochodem, byly famózní) a automaticky tam dala kečup – do burgeru patří, že, ale už mě netrklo, že i do kečupu se přidává cukr.
Podruhé když jsem si dala čínskou polívku. Prostě cukr v polévce, čínské ani jiné, jaksi nečekám. Došlo mi to až zpětně a krásně to ilustruje, že člověk musí opravdu jako blbec studovat etikety a složení, jinudy cesta nevede.
A vyhnout se na rodinné oslavě cukru? Mission impossible, pro mé “výstřelky” by asi moc pochopení neměli. No, tak jsem holt měla cheat day.
Co jsem zjistila?
Přineslo to také větší uvědomění si, jak moc přecukrovaný je dnešní svět a nabídka potravin v něm. Přidaný cukr v majonéze, kečupu, čínských polívkách a spoustě dalších věcí, kde by to člověk vůbec nečekal, a přesto tam jsou. Dostáváme do sebe kvanta cukru a kolikrát o tom pomalu nevíme.
Jo, zvyknout si na kontrolu složení bylo trošku složitější. Vím, že někteří lidé to dělají skoro běžně, já to dřív nedělala vůbec, takže to byl pěkný nezvyk. A jak tak člověk zkoumá to složení, zjišťuje, kolik dalšího sajrajtu některé potraviny obsahují.
Párkrát jsem v otázce složení byla na vážkách. Když ve složení není cukr a tudíž není přidaný, ale přesto je v tabulce živin “Sacharidů, z toho cukrů…” a nějaký ten gram, považuje se to za zhřešení?.. Typický případ: bílý jogurt nebo smetana. No, jelikož jsem ten měsíc odmítala přidaný cukr, jogurt nebo lžíce smetany se nakonec občas vyskytly.
Mimochodem, malý tip, když trpíte u kávy bez cukru, jako jsem ze startu trpěla já: smetana na vaření / ke šlehání dobře vyladí chuť, nemá přidaný cukr a přesto dokáže hotové divy. A stačí jen troška.
A jaké jsou tedy výsledky?
V první řade, svůj měsíc bez cukru vnímám jako jednoznačně pozitivní zkušenost. Až na občasné výkyvy, kdy jsem měla pocit, že mi něco chybí, to probíhalo v pohodě, neměla jsem žádný emoční propad ani absťák, jak strašily některé zdroje.
Konkrétní výsledky pak vypadají takto:
- 2kg dole. Jupí! Tenhle benefit měsíce bez cukru fakt beru :-)
- Nemám chuť na sladké. Dřív jsem měla potřebu šmejdit v kuchyni / lednici, zda nenajdu něco dobrého (čti – něco sladkého), teď ne. A teď mi nedělá problém odmítnout, když mi někdo nějakou sladkost nabízí.
- Piji kafe bez cukru. Po skončení výzvy jsem si schválně dala kafe, jak jsem ho dělávala dřív, tedy se dvěma lžičkami cukru. A – jako jo, dobrý, vypito, ale nechutnalo mi o nic víc, než verze bez cukru.
- Lepší trávení.
Nebudu tvrdit, že se mi celkově zlepšila chuť, ale rozhodně potvrzuji, že mám jiné vnímání, viz třeba to kafe. Stejně tak nemohu stoprocentně říct, že mám víc energie, stále mám pocit, že mi ještě tak úplně neskončil zimní útlum a že stále trvá moje obecná únava (ta ale pramení odjinud), ale je fakt, že jsem nějak “nabitější”, co se plánů a nápadů týče.
Budu v tom pokračovat?
Rozhodně ano, i když v mírnější podobě. Čaj a kávu nyní nesladím, sladkosti nijak nevyhledávám, ale sem tam si případně dám, stejně tak nebudu mít výčitky, když si dám něco s kečupem nebo troškou majonézy. No, uvidíme, jaký dopad to bude mít v dlouhodobé perspektivě :-)
Tak co, nechcete si také vyzkoušet sugarfree měsíc? :-)
