Sabaton a jejich hosté Amaranthe a Apocalyptica předvedli úchvatnou show

Sabaton a jejich hosté Amaranthe a Apocalyptica v Praze předvedli úchvatnou show

V neděli 26. ledna v pražské O2 areně vystoupili Sabaton v doprovodu speciálních hostů Apocalyptica a Amaranthe. A opět z toho byl večer, na jaký se nezapomíná!

Amaranthe

První vystoupení večera patřilo krajanům Sabaton – skupině Amaranthe v čele s krásnou Elize Ryd. Poprvé jsem tuto kapelu – tehdy ještě s částečně jinou sestavou – viděla před devíti lety, v roce 2011, kdy předskakovali pro změnu jiným Švédům – HammerFall. A baví mě dodnes.

A užila jsem si to i tentokrát. I když zvuk nebyl zdaleka ideální, byla to krásná show. Během 40 minut, které měli k dispozici, Amaranthe stihli nasázet 10 písní , vesměs staré známé kousky, a hodně slušně rozparádit dav.

Apocalyptica

Druhou hvězdou večera byla Apocalyptica. Přiznám se, nikdy jsem tyto Finy nijak extra neposlouchala a naživo neslyšela, takže jsem tak nevěděla, co čekat. A hodně příjemně překvapili!

Nebyl to nářez, po živelných Amaranthe přinesli spíš zklidnění, ale poslouchali se fakt dobře. Téměř výhradně akustický set svým zpěvem zpestřila již zmíněná Elize Ryd, která s Apocalypticou zazpívala písně “Seemann” a “I Don’t Care”.

We are Sabaton…

Zahájit show jinak než hláškou “We are Sabaton and this is Ghost Division!” snad ani nejde :-) Zatímco specialitkou loňského vystoupení v Amfiteátru Lochotín byla účast Velkého válečného sboru, na letošek si kapela přichystala jiné překvapení – pražský koncert byl vybrán pro natáčení, o čem kapela informovala na své facebook-stránce několik hodin před koncertem: “Česká republiko! Dnešní koncert budeme natáčet. Buďte proto hlasitější a divočejší než kdy jindy, ok?!” :-)

A divocí jsme byli, o tom žádná. Sice zase v kotli bylo pár jedinců, co stálo jak solný sloup (a už si na to asi pomalu začínám zvykat, protože podivovat se asi fakt nemá smysl, i když podle mě kotel je kotel a v kotli se má pařit, ale co už), ale jinak pařba náramná. Zpívali jsme, řádili, tleskali a skvěle si to užívali – a že bylo co :-)

Sabaton mají rok od roku propracovanější show, hned od Ghost Division na stylizovaném do válečného pole pódiu objevila pyrotechnika, Hannes kraloval bicím z tanku (zdá se mi, nebo i ten tank je stále větší a s delším dělem?), při “The Red Baron” nechyběl symbolický rudý dvouplošník a samozřejmě nemohly chybět ani projekce nebo vojenské mundúry.

Zvláštní zmínku si zaslouží plynové masky při “The Attack of the Dead Men”, písni o tzv. útoku mrtvých mužů v bitvě o pevnost Osowiec, kdy se kapela objevila na pódiu v plynových maskách. A zatímco zbytek kapely si je celkem rychle sundal, Joakim v té své zpíval až do konce. Nějak si neumím představit, že by se v tom dalo pořádně dýchat, natož zpívat, fakt klobouk dolů.

Rudý baron a bazuka

Hodně mě potěšila The Lost Battalion, “bere” mě svým rytmem, bicími, refrénem, a naživo zní fantasticky. Při “The Red Baron”, jak jsem už zmínila, se na pódiu objevil malý rudý dvouplošníček, ve kterém byly schovány klávesy – myslím, že to byla jediná píseň z celé show, kdy klávesy zazněly naživo (přiznám se, většinou koukám, řekněme, do předních linií, tak mi mohlo dění vzadu trochu uniknout).

Když Jocke prohlásil, že v každé zemi se snaží zahrát něco speciálního, něco, co je té zemi nějak blízké, a dodal, že všichni asi tušíme, o čem mluví, bylo jasno: “Far From the Fame”!

Závěrečnou písní první poloviny koncertu byla “Night Witches”. Byla náležitě doprovázená efekty a na závěr Joakim vytáhl nějakou tu bazuku (znalci prominou, v těchto zbraních se fakt nevyznám) :-)

Sabaton a Apocalyptica

Apocalyptica měla jako hosta Elize a Sabaton zase měli Apocalypticu. Nedávno společně vydali píseň “Angels Calling v nové úpravě a právě jí zahájili druhou půlku vystoupení.

Hned po “Angels Calling” následoval song “Fields of Verdun” – další sabatoňácký počin, který je částečně spjat s Apocalypticou. Verze “Fields of Verdun” v podání Apocalypticy byla zveřejněna jako jakási upoutávka ještě před vydáním originálu, a to 1. května 2019.

“The Price of a Mile” patří mezi mé nejoblíbenější písně Sabatonu, přesněji považuji ji za jeden z jejich nejlepších songů vůbec. Když zahřmí “…So tell me what’s the price of a mile?” – nemá chybu prostě. Naživo zní skutečně velkolepě.

Závěr bloku s Apocalypticou patřil “The Lion From the North” a “Carolus Rex”. Poslední zmíněná rovněž patří mezi stálice v setlistu a úchvatné live záležitosti.

Encore

Přídavek zahájila “Primo Victoria”, jedna ze “skákacích” klasik a rovněž jedna z posledních příležitostí si skutečně zaskákat. Po ní následovalo zklidnění a relativní novinka v setlistu – “Bismarck”. Zopakuji, co jsem psala už minule, – ta píseň je fantastická, má atmosféru, náboj, neskutečnou energii; doufám, že v setlistu ještě nějaký ten pátek vydrží.

“Zahráli jsme tohle, tohle, měli blok s Apocalypticou… Tommy, nezdá se ti, že ještě něco chybí?” zeptal se Joakim. A dav se hned chytil: “Óó óóó óó…” – no jasně, “Swedish Pagans” :-) Je zajímavé, že dříve se Joakim tvářil, že prská, kdykoliv si ji dav žádal, ale poslední dobou na ni nahrává sám :-)

Závěr show patřil cestě o pekla a zpět aneb “To Hell And Back”. Úplně poslední skákání, zpívání, řádění, pak následovalo už jen loučení kapely a konec.

A co vy? Byli jste? Jak se vám Sabaton a jejich hosté líbili?

P.S.: Takto vypadala zaplněná O2 arena shora.

Napsat komentář

20 + nineteen =