Avantasia ve Fóru Karlín předvedla tradičně skvělý výkon

Avantasia ve Fóru Karlín

2. dubna se v Praze konal koncert all stars projektu Tobiase Sammeta. Avantasia tentokrát dorazila s posilami v podobě Ronnieho Atkinse, Boba Catleyho, Erica Martina, Jorna Landeho a Geoffa Tatea. A byl to jako vždy parádní zážitek!

Avantasii jsem viděla už potřetí – předtím 2krát na Masters of Rock – a rovnou můžu říct, že už se moc těším, až ji uvidím opět – a ano, opět to bude na Masters :-) Avantasia byla totiž potvrzena jako jeden z headlinerů letošního ročníku.

Ale zpět k onomu dubnovému úterý ve Fóru Karlín. Dorazili jsme tak trochu za pět dvanáct, fronta byla až za roh, ale díky skvělé Lucii a spol. (zdravím a díky! :-)) jsme nakonec měli nádherné místo uprostřed první řady obyčejného stání. Krásný výhled na scénu, skvělá společnost, skvělá hudba – co víc si přát?

Úderem osmé to vypuklo – bez předkapely, rovnou hlavní hvězdy večera, což bylo skvělé rozhodnutí, když uvážím, že Avantasia odehrála 24 písní (i několik víc než desetiminutových) a koncert trval tři a půl hodiny. První písní večera byla “Ghost in the Moon” z novinkového alba “Moonglow”, ze kterého nakonec zaznělo celkem 8 songů , ostatně byl to přece jen koncert v rámci Moonglow Tour.

Nové songy – i když, přiznávám se, “Moonglow” stále ještě tak trochu přicházím na chuť – zněly naživo opravdu skvěle. Ale staré hity jsou staré známé hity :-) “Dying for an Angel”, “The Story Ain’t Over” či “Sign of the Cross / The Seven Angels” jsou prostě klasiky.

Ale nejvíc to, a ne překvapivě, bouchlo na písních “Twisted Mind” a “Avantasia” – pravda, v tomto ohledu se nenechala zahanbit ani věc poměrně nová, z předposledního alba “Ghostlights”, a sice “Mystery of a Blood Red Rose”. Tyto tři songy a srdcovka “Lost in Space” pro mě osobně byly jednoznačným vrcholem nádherného večera.

Avantasia ve Fóru Karlín

Skvělý zvuk, skvělí hosté i samotný Tobias, parádní atmosféra – a fantastická výprava! Tu musím zmínit zvlášť, byla fakt bombastická. Fascinovaly mě lucerničky na stromech i celkové provedení pódia, ale úplně nejvíc byly projekce. Každé album mělo svou vlastní projekci s nějakou tou animací, ať už se jednalo o houpající se lucernu smrťáka, skákající po hradbách kočku nebo jinou perličku. A musím říct, bylo to tak povedené, že jsem kolikrát zapomínala sledovat dění na pódiu a “vytuhla” u pozorování těch projekcí :-)

Takže – it was definitely a night to remember :-) A moc se těším za tři měsíce na Masters…

Napsat komentář

13 − twelve =