Kniha “Kde mrtví promlouvají” dr. Billa Basse a Jona Jeffersona vypráví o vzniku kontroverzní laboratoře pod širým nebem. Farma těl je téma svým způsobem děsivé, ale zároveň inspirativní a nutí člověka k zamyšlení.
Body Farm
“Kde mrtví promlouvají” 
je sepsaná biografickou formou, v průběhu dvaceti kapitol světoznámý antropolog William M. Bass vypráví o své profesní cestě – od osudové náhody, kdy se rozhodl, že se stane antropologem na plný úvazek, přes první impulsy k založení zmíněné laboratoře až po skutečný nápad a jeho realizaci.
Jednotlivé kapitoly popisují různé případy, na jejichž řešení se dr. Bass podílel, a krásně ilustrují vývoj a stanovení oboru moderní forenzní antropologie. Výrazného pokroku bylo dosaženo právě po založení Body Farm, Farmy mrtvol či také Farmy těl, jejíž oficiální název zní The University of Tennessee Anthropological Research Facility (přesněji řečeno, výzkumné středisko bylo založeno v roce 1971 a farma je jeho součástí a byla založena o 16 let později, v roce 1987). V českém prostředí se lze setkat i s pojmem Umrlčí farma, což je název, který je použit v českém překladu knihy, ale jinde ho moc nenajdete.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Sice to není běžné čtivo, do kterého se člověk fakt zažere, ale krásné literární podání a velmi zajímavé téma z ní dělají čtení, od kterého se jen tak neodtrhnete. A rozhodně vás přiměje zamyslet se nad spoustou otázek.
Po smrti se s tělem může dít spousta, řekněme, oficiálních věcí – darování orgánů (pokud to situace umožňuje), využití pro studijní účely pro budoucí lékaře, pohřeb, kremace. A proč ne jiné vědecké účely? Člověka až překvapí, kolik otázek v souvislosti s posmrtnými procesy ještě donedávna nebylo zodpovězeno. Jaký vliv má okolní teplota? Jaké procesy probíhají v těle? Jak je (nebo také není) aktivní hmyz? Jaký vliv mají jiné faktory jako vlhkost, umístění těla atd.? To vše a mnohé další pomáhá zjistit právě Farma.
Když pomáhá i aviváž…
Musím říct, že prvotní myšlenka ve mně vyvolávala smíšené pocity (a v určitém ohledu je mám stále). Nicméně je nesporné, že projekt má svůj obrovský přínos pro celou společnost – poznatky, které díky němu vědci mají, pomáhají usvědčit vrahy, zjistit, co se vůbec stalo a kdy, pomáhají kriminalistům i rodinám obětí trestných činů.
Ale jak říkám, člověk má z toho stejně malinko rozporuplné pocity. Prostě představa, že se někde “jen tak” rozkládají těla, je… zvláštní. Ano, po dosažení výsledků se s těly pak zachází, jak se sluší a patří, a jak říká sám Bass, výzkumníci se k tělům vždy chovali a chovají s náležitou úctou, ale i tak to budí rozpaky.
A abych to téma trochu odlehčila, přináším jeden úryvek, který mě rozesmál:
[…] Ta nepatrná vrstvička kůže, co zbyla na ruce, byla nasáklá vodou, rozkládala se a byla neuvěřitelně křehká. Art ji proto ponořil do alkoholu, čímž ji ztužil a odstranil z ní vodu. (Kdyby měl opačný problém – kdyby kůže byla suchá a ztuhlá –, namočil by ji do Lenoru; jeho výrobce by zajisté rád slyšel, že jeho výrobek změkčí a navoní i mumifikovanou kůži.)
Lenor. Obyčejný Lenor. Když jsem to četla, fakt jsem chytla záchvat smíchu, i když to téma je samozřejmě jinak morbidní, ale prostě mě to dostalo. Malé upřesnění: v originále je použit název Downy, ale jedná se o tentýž prostředek, Lenor je obchodním názvem pro evropský, ruský a japonský trh.
Aktuální stav
V současnosti Farma těl není jediným zařízením svého druhu. V USA jich funguje celkem sedm. V roce 2016 byla zahájena činnost první podobné farmy mimo území Spojených států, a to v australském Sydney. Připravuje se zahájení provozu dalších podobných farem v jiných regionech s cílem výzkumu v odlišných podmínkách (například v tropech apod.).
Mimochodem, na českém serveru iDNES.cz je podrobný článek o původní Farmě těl založené dr. Bassem. Sice už je to nějaký ten pátek (článek byl zveřejněn v roce 2008), ale na podstatě věci to nic nemění, takže pokud vás téma zaujalo, tak prosím – Farma na mrtvoly. Podívejte se, co dokáží brouci a slunce s lidským tělem . Jenom pozor – fotky nejsou zrovna pro slabší povahy. Obecnější informace, pohled do historie a něco málo o ostatních zařízeních pak nabízí článek na Wikipedii (anglicky).
Výstava Bodies
V souvislosti s Farmou těl jsem si vzpomněla na jiný projekt, který taktéž vyvolával hodně diskuzí a bezesporu si zaslouží přívlastek kontroverzní. Jak napovídá titulek, mám na mysli výstavu Bodies, která svého času byla k vidění i v České republice.
I zde lze polemizovat o tom, nakolik a zda vůbec je v pořádku obdobným způsobem zacházet s ostatky, o tom, kde v tomto případě končí věda, kde začíná etika, zda je tohle vůbec přípustné.
Farma těl je bezesporu prospěšným projektem, pomáhá dopadnout vrahy, objasnit příčiny smrti, odhalit, co by jinak zůstalo neobjasněné. A je založena čistě pro vědecké účely a je veřejnosti nepřístupná. Což se o výstavě Bodies (ani o podobné výstavě Body Worlds) říct nedá. Tam je primárním cílem prezentace, ehm, exponátů laické veřejnosti. Ale opravdu široké masy potřebují vidět rozpitvaná lidská těla?
Kontroverze i přínos
Uznávám, taková prezentace je poučná, nabízí pohled na fungování lidského těla, který by jinak nebyl možný, a v tomto ohledu přínos plastinace a výstavy nezpochybňuji. Jen si opravdu nejsem jistá, zda je skutečně vhodné a správné ukazovat mrtvá těla jen tak, v podstatě jen pro pobavení.
Na druhou stranu, kolik lidí, kteří tak či onak pracují s lidským tělem, mají přístup k tak názorným ukázkám svalů, šlach, úponů, opěrného a pohybového aparátu atd.? Lékaře nepočítám, ti na to mají školu, pitvy a jiné postupy. Ale co třeba maséři nebo trenéři? Pro ně taková dokonalá ukázka musí mít neocenitelnou hodnotu a je obrovským přínosem.
Názor odbornice
Přínos této výstavy dokládá i názor Ivany Burešové M., jejíž práce je právě úzce spojena s lidským tělem:
Jakkoli si uvědomuji kontroverzi výstavy typu Bodies, jakkoli si jsem vědomá jejího komerčního cíle i různých motivů jejích návštěvníků, přičemž některé asi nebudou příliš “čisté”, a v neposlední řadě i mnoha otazníků okolo zdroje těl, má pro mě taková výstava neocenitelný význam a rozhodně nebudu tím, kdo ji bude zatracovat.
Dlouhou řadu let se věnuji masírování, posledních pár let se stalo i mojí živností a nově rozšiřuji rozsah své práce i o obor podiatrie. Chcete-li ale pomoci člověku co nejúčinněji, musíte chápat fungování těla jako celku. Místo bolesti obvykle nebývá místem příčiny oné bolesti. Můžete znát anatomii, mohli jste vidět stovky obrázků, mohli jste si pustit videa, nic z toho ale nenahradí jedinou možnost podívat se “dovnitř”. Takovou možnost ale běžný smrtelník, pokud nestuduje lékařskou fakultu, běžně nemívá. Jenom sedět a dívat se na to, kudy dané svaly a jejich šlachy vedou, o jaké další tkáně se opírají, jak své okolí svým pohybem ovlivňují, má pro člověka, který chce lidskému tělu alespoň částečně porozumět, obrovský význam.
Na výstavě Bodies jsem byla už dvakrát a pokud mi její odpůrci zákazem výstavy tuto možnost neseberou, tak rozhodně ne naposledy. Zase si sednu na zem a budu se JEN DÍVAT na “sochy”. Ale díky tomu budu schopná lidem, kteří ke mně potom přijdou, pomoci o něco více. Když už taková věc vůbec existuje, a tím se vracím k již zmiňované kontroverzi, nelze pominout přínos, který také má. Nebyla jsem na výstavě jen já, za tu dobu, kdy jsem seděla na zemi a zírala na koleno, mě minulo několik mediků. A přestože oni mají přístup k tělům v rámci svého studia, i pro ně má taková výstava bezpochyby význam. A každá vědomost, kterou naberou i díky Bodies, bude v budoucnosti pomáhat.
Pár slov na závěr
I když oba projekty provází kontroverze a morální dilemata, nelze upřít, že mají i svá nezanedbatelná pozitiva – nabízí poznatky, které by jinak nebylo možné (nebo hodně obtížné) získat. A dokud tomu tak je, vědecký přínos dle mého názoru převyšuje etické pochyby.
A co vy? Četli jste zmíněnou knihu? A co říkáte na projekt Farma těl? Byli jste se podívat na výstavě Bodies? Jaký názor máte na tyto projekty? Podělte se o své dojmy v komentářích.
