Ohlédnutí za… únorem 2019: rok se pomalu rozjíždí naplno

Zimní sraz Orlické hory

Zatímco leden byl spíš rozkoukávací, únor přinesl slušný rozjezd. Pomalu začíná jízda, která (snad) zpomalí až někdy na podzim. A co mi únor přinesl? Různé akce, nové zážitky a spoustu dojmů.

Něco pro zasmání: masopustová FreeZe :-)

Něco pro zasmání: masopustová FreeZe :-)

Únor – to byly skvělé zprávy a události. Masopust na noční, zapíjení miminka, zimní sraz – pořád něco, pořád někde. Masopust se vydařil, za co jsem byla – to zkuste uhodnout sami :-) Mikrorecenze: barva na rty Essence Vibrant Shock Lip Paint odstín 05 Nighstalker se osvědčila víc než dobře. Drží, skvěle barví, dala se použít i na obočí a dokonale splnila účel. A tím drží míním, že drží fakt fest – umýt ji byl docela zážitek :-)

Zimní wesťácký sraz v Orlických horách byl akcí, na kterou jsem se strašně moc těšila. Skvělá parta, hory, totální relax, lyže – prostě bomba. Jo, po letech jsem zase stala na lyžích a dokonce mi to docela i šlo, pravda, sjezdovka byla modrá (obtížnost tak akorát pro mě) a kratší, ale i tak. Chvíli mi trvalo, než jsem chytla grif, ale pak mi ty obloučky šly líp a líp. Škoda jen, že to zase tak rychle uteklo… už se těším na letní sraz.

Únor – to byl měsíc výzev. Pro někoho Suchej únor a pro mě měsíc bez cukru. Jsem v půlce a jde to dobře, brzo poreferuji o průběhu a výsledcích.

Únor – to byl začátek jara. Nepamatuji si, že by se mi někdy povedlo zahájit jarní sezónu tak brzo; letos ano. Poprvé jen tak v mikině a jednou dokonce i jenom v triku (sice jen z práce na zastávku, ale i tak). V noci ještě mrzne, ale přes den je krásných 10-15 °C, sluníčko nádherně hřeje a ve vzduchu je cítit nefalšované jaro.

Únor – to byla inspirace. Už druhý měsíc po sobě stačí nějaká otázka a je z toho něco zajímavého. V únoru z takové otázky vznikl miniseriál Jak založit blog.

Únor – to byly nové vědomosti. Úspěšně jsem absolvovala kurz SEO for beginners od Yoast Academy  a získala certifikát. Prokousávám se kurzem Digitálního marketingu  v rámci Digitální garáže Googlu a chystám se absolvovat kurz Sociální média na platformě OpenEdu.

Ohlédnutí za… lednem 2019: plánování věcí příštích

Plzeň – zima 2019

Rok se s rokem sešel a už je tu opět leden a rozjezd dalšího ročního cyklu. A co leden přinesl? Rozkoukávání se po svátcích, nová předsevzetí, setkání s přáteli, plánování toho, co mě čeká a nemine, a spoustu dalšího.

Leden – to byl čas plánů a cílů. Ať už se jedná o novoroční předsevzetí, plán, jak si ještě užít zimu (a že poslední dny docela mrzlo!) nebo doladění plánů na léto. Už mám lístky na všechny tři festivaly, na které se letos chystám, tím je sbírka prozatím kompletní. MetalFest (mimochodem, byli potvrzeni Amorphis a nedávno také Cradle of Filth), Masters of Rock a Ostrava v plamenech – už se nemůžu dočkat!

Leden – to byla inspirace. Jindy mám totální tvůrčí výpadek, ale v lednu se dost věcí vytvořilo a napsalo pomalu samo. I do blogu. A musím říct, že pocit, kdy člověk takzvaně chytí vlnu, je fakt super. Doufám ve stejně inspirativní pokračování roku :-)

Leden – to byly akce. V podstatě jsem byla někde “v čudu” co týden. A nějak to nevypadá, že by to tempo mělo zvolnit. Setkání u pivka, svatba, pokec mezi námi děvčaty na sklonku měsíce. Pořád něco. A bylo fajn.

Leden – to byla nová hudba. Na sklonku loňského roku byla krize: skoro žádná hudba mě nebavila, neustále jsem měla tendence přepínat skladby a nakonec točila pár svých nej pořád dokola. To se naštěstí zlomilo, dokonce jsem zase vytáhla sluchátka do mobilu, které se mi asi půl roku válely ve skříňce v práci, a to už je co říct!

A co mě tedy zaujalo? Moc povedená deska “Love + War” Lillian Axe, za jejíž poslech vděčím doporučení. Mimochodem, tohle album letos má 30 let od vydání. A je stále skvělé! Takovou hudbu fakt můžu a Lillian Axe opravdu “sedli”. Teď rozšiřuji obzory dál, zkoumám jejich další alba.

A 25. ledna vydali nový videoklip Lord Of The Lost. Pokukuji na ně od okamžiku, kdy mě chytli MONO INC. (zpěvák Lord Of The Lost Chris Harms zpívá v jejich písni “Children Of The Dark”), tedy od října, a nějak ne a ne jim stoprocentně přijít na chuť. A pak vydali ten videoklip k písni “Loreley”. Samotný klip je na mě dost ujetý (a Chrisova image dvojnásob – kam zmizel ten pěkný kluk z videa “Children Of The Dark”?), ale píseň nemá chybu! A skrze “Loreley” jsem se dostala i k albu “Thornstar” a ti kluci mě po třech měsících pokukování konečně fakt “vzali”; umím si je představit někdy pozdě odpoledne třeba zrovna na Masters.

Související příspěvky

Ohlédnutí za… prosincem 2018: plno dojmů, plno zážitků

Ohlédnutí za… prosincem 2018: plno dojmů, plno zážitků

Berlínské dobrodružství: trhy Alt-Berlin

Po rozjímavém listopadu přišel prosinec a od svého předchůdce se lišil snad vším, čím mohl. Rozjímání nakonec bylo také dost, ale také bylo plno dojmů, zážitků, emocí.

Prosinec – to bylo Německo. Neopakovatelné, nezapomenutelné Berlínské dobrodružství. Skvělá parta, výlety do centra Berlína i okolí, parádní zážitky. Nepopsatelný kaleidoskop dojmů a prostě všeho.

Prosinec – to byly vánoční trhy. Především ty berlínské, popravdě. Třikrát a pak ještě pětkrát. A jednou v Plzni. Mám dojem, že mám splněno na několik let dopředu :-D

Prosinec – to byly filmy. A nejen ty vánoční. Co dělat na hotelu odpoledne po ranní, že? :-)

Prosinec – to je advent, to jsou Vánoce. Zdobení stromečku, shánění a balení dárků, hodný Ježíšek a o týden později i Děda Mráz. A bylo fajn. A byl i celkem klidný Silvestr (tedy jak pro koho, Žeryk  by se mnou rozhodně nesouhlasil).

Prosinec – to je období shrnutí a přehledů. A ty mě moc baví. A třeba Spotify přinesl krásný přehled “Tvé nej skladby 2018”. Pár písní je tam sice rozhodně omylem, ale i tak se jedná o zajímavý přehled, co u mě loni frčelo.

Ohlédnutí za… prosincem 2018: plno dojmů, plno zážitků

Ohlédnutí za… prosincem 2018: plno dojmů, plno zážitků

Ohlédnutí za… prosincem 2018: plno dojmů, plno zážitků

Ohlédnutí za… prosincem 2018: plno dojmů, plno zážitků

Související příspěvky

Ohlédnutí za… listopadem 2018: bezčasí před adventem

Žeryk

Když se ohlédnu zpět za listopadem, napadá mě jediné slovo: bezčasí. Listopad prostě… byl. Jak je pro mě podzim náročné období, tak listopad je náročný dvojnásob. Období bezčasí, kdy zlatý podzim je pryč a advent ještě nenastal a je to takové všelijaké. Nicméně emoční propad začátku měsíce bohatě vynahradil jeho konec.

Listopad – to je období rozjímání. Třídila jsem staré (nejen) pracovní věci, procházela papírové deníky, pohledy, výstřižky, narazila na staré, dávno zapomenuté fotky… trocha nostalgie, spousta krásných vzpomínek a hlavně čas jen pro sebe, sama se sebou, beze spěchu, v klidu a tichu.

Listopad – to je období přechodu. Letos byl krásně cítit přelom ročních období, teploty se pomalu začaly blížit k nule a sem tam ji i překročily, ráno bylo občas třeba oškrábat auto a pak přišel i první sníh a mrazy, zima je tu.

Listopad – to je krásné výročí. Letos to jsou už čtyři roky, co máme Žeryčka :-)

Listopad – to je období filmů. Zaujaly mě hned tři. Mamma Mia: Here We Go Again je výtečné pokračování slavné “jedničky”, tentokrát bez Donny v podání Meryl Streep. Zatímco první film je svou náladou letní, “dvojka” pěkně zapadla do podzimní nálady, je veselá i smutná, nostalgická, rozjímavá, dojemná. No brečeli jsme jak dvě želvy.

Na Bohemian Rhapsody jsme zašli do kina. Bomba. Rami Malek má sice na můj vkus trochu moc výrazný kukuč a lehce mi do role Freddieho v tomto ohledu nezapadal, Freddie je prostě jenom jeden, ale musím ocenit, že jinak byl Rami dokonalý, člověk mu věřil každý pohyb, každé slovo i zpěv. A ostatní “queeni” – pecka, dokonalé převtělení, jako kdybychom fakt koukali na mladého Briana, Rogera, Johna. Opravdu hodně povedený, skvěle natočený film a příběh, který na člověka dolehne o to víc, když si uvědomí, že se kouká byť na trochu poupravenou, ale přece jen skutečnost. Tentokrát jsem brečela jenom já, ale zato rovnou třikrát.

A poslední v tomto menším výčtu je Paddington 2. Roztomilý méďa ukradl mé srdce :-) Moc pěkný snímek, který ideálně zapadl do nálady v předvečer adventu. Teď musím zkouknout jedničku :-)

Listopad – to je nečekaná cesta do ciziny. Jupí!

Tento příspěvek píšu z hotelu v Berlíně a – more posts coming soon :-)
FreeZe

Související příspěvky

Ohlédnutí za… říjnem 2018: zlatý podzim plný zážitků

Plzeňské oslavy vzniku republiky 2019: Plzeňské historické podzemí

Říjen, stejně jako loni, přinesl krásný zlatý podzim (a i počasí se opravdu proměnilo v podzimní) a plno zážitků.

Říjen – to byly vydařené akce. 10. října se konal pražský koncert Kamelot – byl fantastický. Závěr měsíce pak patřil Plzeňským oslavám vzniku republiky, kde jsme tentokrát stihli navštívit čtyři objekty, a za rok se těšíme znova :-)

Říjen – to byl překrásný zlatý podzim. Letos byl obzvlášť vydařený, teplo a slunečno bylo skoro pořád, člověk pomalu opravdu nevěřil, že je opravdu podzim, to se změnilo až ke konci měsíce, kdy se objevily pořádné mlhy, teploty se začaly přizpůsobovat ročnímu období, občas bylo pěkně sychravo a… no, fakt podzimně :-)

Říjen – to je dýňové období. Letos jsem zatím stihla jen dýňovou polévku, ale v zásobě mám ještě dvě přenádherné oranžové dýně, takže dojde i na dýňový sirup a další dobroty. Mňam!

Říjen – to byl nový hudební objev. Miluji “doporučená videa” a automatické přehrávání na YouTube nebo Daily Mix na Spotify, člověk díky nim občas objeví fakt skvělé věci. Právě přes YouTube jsem čirou náhodou objevila MONO INC. – jsou boží!

Alternativní rock místy lehce šmrnclý trochou rocku gotického a malinkou špetkou elektroniky – jó, tohle můžu. Nějak pěkně “sedli”, elektronické vlivy mě poslední dobou docela baví (à propos, “Out Of My Life” OMNIMAR je v tomto směru hodně zajímavá a povedená záležitost, za kterou taktéž vděčím doporučením na YouTube), a MONO INC. jsou vysloveně trefou do černého.

A jejich “Children Of The Dark” (feat. Tilo Wolff, Joachim Witt & Chris Harms) je kvintesencí toho, co miluji, je chytlavá, energická, se skvělým obsazením, prostě famózní.

Související příspěvky

Ohlédnutí za… zářím 2018: léto končí, podzim začíná

Podzim začíná

Přestože první náznaky podzimu se objevily již koncem srpna, září bylo vysloveně letní. Třicítky přes den, 18-20 stupňů v noci, slunce, azurové nebe a pohoda. Prostě krásný čtvrtý letní měsíc :-)

Září – to byly tradiční akce. Hned z kraje sraz na Machově jezeře (letos bohužel jen na dvě noci, za rok snad pořádně) a v půlce měsíce víkendový pobyt ve Čtyřlístku (škoda, že nejspíš naposled, ale co se dá dělat).

Září – to jsou zajímavá shledání se starými dobrými známými i s lidmi novými. Kdo ví, kam ta komunikace přivede, ale zážitek z toho mám už teď :-)

Září – to je pořádná porce nové hudby. Jedna zmínka za všechny – píseň “I Have A Right” kapely Sonata Arctica. Pominu-li, že je to chytlavá záležitost, dá se říct, hymna, je to také záležitost, řekněme, hodně sociální. Však stačí si přečíst text.

I have a right to be heard
To be seen, to be loved, to be free
To be everything I need to be me,
To be safe
To believe
In something

– tesat do kamene prostě.

Září – to je kvantum práce, kopec nadějí (žel tentokrát marných), pocity marnosti, zoufalství, opatrného optimismu a nezdolného přesvědčení, že když to nevyšlo teď, rozhodně to vyjde příště. Ale to už budeme připravenější.

Září – to je chuť a vůně burčáku. Na žádný jiný nápoj se netěším tolik, jako na burčák. Škoda, že jeho sezóna trvá tak krátce, o to víc si ji ale užívám.

Září – to je návrat k běhání. Po 11měsíční pauze a únorové operaci, po které jsem se dlouho nemohla dát do kupy – problém byl hlavně v dýchání / zadýchávání se (co jiného čekat, když člověk měl přeříznutý nerv a do toho byl i mírně anemický) – jsem konečně znovu vyběhla. A světě, div se, šlo to mnohem lépe, než jsem čekala!

Co přinese říjen? Koncert Kamelot, Plzeňské oslavy vzniku republiky 2018, snad nějaký ten výlet … a spoustu dalších věcí. Stay tuned! :-)
FreeZe

Související příspěvky

Ohlédnutí za… startem i pokračováním roku 2018

Ohlédnutí za létem - Cesta do Autokempu U Letadla, Seč, Sečská přehrada

Poslední dobou nějak mám pocit, že nic nestíhám, a jak tak koukám na poslední “ohlédnutí“, asi to nebude jen pocit. Pořád se někam ženu a stále to nemohu dohnat. A pokud vyjde, na co se chystáme, pak už nebudu stíhat tuplem. Ale nepředbíhejme, vše včas povím :-) Teď se pojďme ohlédnout, co se událo od posledního příspěvku, není toho zrovna málo.

Něco zásadního

Jakýmsi leitmotivem tohoto roku je zdraví. Aby ne, když jsem se od října loňského roku připravovala na operaci, leden byl ve znamení vyšetření a 7. února jsem skutečně skončila na operačním sále. Vyskytly se komplikace, místo dospávacího pokoje jsem se začala probírat při převozu na JIPku, ale to bylo fakt to nejmenší. To nejdůležitější bylo, že celkově operace proběhla úspěšně a ještě zavčasu. Takže konec dobrý, všechno dobré :-)

Druhá nejdůležitější událost roku následovala o pár měsíců později – v dubnu jsem začala chodit do autoškoly a 30. května úspěšně absolvovala zkoušku. Napoprvé! :-) Celkově autoškola byla životním zážitkem, až mě mrzí, že tato poměrně krátká životní epizoda je pryč…

Z dalších zásadních událostí stojí za zmínku, že už je to druhý rok, co pracuji, kde pracuji. Uteklo to, uteklo to rychle. A letí to dál :-)

Něco hudebního

A teď z kulturního soudku. Hudba! Soundtrackem tohoto roku jsou dvě desky dvou kapel, které mám moc ráda a které se mi letos poštěstilo vidět na Masters of Rock ve Vizovicích.

Jednou z těchto desek je “Gunmen” Němců Orden Ogan. Album vyšlo loni, ale tehdy jsem se k němu nějak nedostala. O to víc mě chytlo letos. Bomba! Orden Ogan zrají jak víno, jsou čím dál tím lepší. A čím víc tu desku poslouchám, tím víc mě baví. A kolikrát se přistihnu, že si některé písničky pobrukuji stále dokola… :-)

Tommy Karevik (Kamelot) na Masters of Rock 2018

Tommy Karevik (Kamelot) na Masters of Rock 2018

Druhou deskou je novinka Kamelot “The Shadow Theory”, která vyšla přesně na mé narozeniny. Krásný dárek :-) A fantastické album. Je tak trochu nenápadné, není prvoplánově chytlavé, ale když už ho má člověk naposlouchané, chytne a nepustí. Prostě Kamelot v celé své kráse. A vynikající Tommy Karevik, který opět potvrdil, že není pouhou náhradou za Roye.

Něco letního

Léto! Miluji léto, pravé, horké, sluncem rozpálené a prozářené léto. A neodmyslitelnou součástí jsou různé více či méně tradiční akce.

Sraz v Horní Moštěnici a Masters of Rock – to jsou dva týdny na Moravě, řádně a zavčas hlášená dovolená a kvintesence léta. Nejlepší přátelé, milovaná hudba, nejoblíbenější festival, slunce, koupání, … může být něco lepšího?

Letos po letech také sraz u Sečské přehrady. Opět ti nejlepší okolo, slunce, pohoda, probuzení s výhledem na sluníčkem prozářené stromy, hovory a hry do noci, … může být něco lepšího? [2]

A poslední srpnový víkend bude další tradiční sraz, na Mácháči. Jako vlastně každý rok, až na jednu výjimku. Wesťácká parta, soutěže, pokec, koupání se pozdě v noci, zážitky, … může být něco lepšího? [3]

A završíme to v září, ale astronomicky stále ještě v létě, a to opět u Sečské přehrady, 950 metrů vzdušnou čárou od místa, kde jsme byli teď. Ale tentokrát už budeme jenom dva… maximálně tři – i se psem :-)

No… zdaleka to není vše, co se událo nebo udá, ale došel mi dech a to nejzásadnější jsem zmínila, tak brzo na počtenou ;-)
FreeZe

Související příspěvky

Ohlédnutí za… prosincem 2017: Vánoce za dveřmi

Domácí perníčky, autor: free-ze.eu

Zatímco listopad byl tichem před bouří, před adventem, kdy jsou Vánoce za dveřmi, prosinec byl onou bouří plnou událostí a vánoční pohody.

Prosinec – to byl advent se vším všudy. Vymetené trhy a nakupování dárků, nákupní výlet s milovanou bandou z práce, vůně cukroví, pečení, těšení se. Vánoční trhy a vánoční koncert Plzeňského dětského sboru.

Prosinec – to byly samé akce, soukromé i veřejné. Již zmíněný koncert PDS, vynikající koncert Harlej v Šeříkovce, vánoční Olympia (ano, opakovaně), rodinná oslava.

Domácí linecké, autor: free-ze.eu

Prosinec – to byly typické vánoční chutě a zdobení stromku (i stromků). Linecké, perníčky (i perníková chaloupka), další dobroty – mňam!

Prosinec – to byl střemhlavě letící čas. Utíkal, utíkal přímo neskutečně, kam dřív skočit? Co stíhat dřív?

Prosinec – to byl klid a pohoda, na konci. Dovolená přes svátky, rodina, odpočinek, pohádky a bramborový salát – přesně takové mají svátky být, a byly :-)

Prosinec – to je tradiční setlist milovaných svátečních písní: “Last Christmas” od Wham!, “All I Want For Christmas Is You” Mariah Carey, “Wonderful Dream” Melanie Thornton a další a další… A tentokrát i jedna novinková, “Christmas Is Here” v podání krásné a nadané Elize Ryd, o které jsem psala minule, a Tonyho Kakko.

A už je tu leden… nový rok, nové plány, nová očekávání, ale o tom zase příště :-)

Související příspěvky