Ohlédnutí za… listopadem 2018: bezčasí před adventem

Žeryk

Když se ohlédnu zpět za listopadem, napadá mě jediné slovo: bezčasí. Listopad prostě… byl. Jak je pro mě podzim náročné období, tak listopad je náročný dvojnásob. Období bezčasí, kdy zlatý podzim je pryč a advent ještě nenastal a je to takové všelijaké. Nicméně emoční propad začátku měsíce bohatě vynahradil jeho konec.

Listopad – to je období rozjímání. Třídila jsem staré (nejen) pracovní věci, procházela papírové deníky, pohledy, výstřižky, narazila na staré, dávno zapomenuté fotky… trocha nostalgie, spousta krásných vzpomínek a hlavně čas jen pro sebe, sama se sebou, beze spěchu, v klidu a tichu.

Listopad – to je období přechodu. Letos byl krásně cítit přelom ročních období, teploty se pomalu začaly blížit k nule a sem tam ji i překročily, ráno bylo občas třeba oškrábat auto a pak přišel i první sníh a mrazy, zima je tu.

Listopad – to je krásné výročí. Letos to jsou už čtyři roky, co máme Žeryčka :-)

Listopad – to je období filmů. Zaujaly mě hned tři. Mamma Mia: Here We Go Again je výtečné pokračování slavné „jedničky“, tentokrát bez Donny v podání Meryl Streep. Zatímco první film je svou náladou letní, „dvojka“ pěkně zapadla do podzimní nálady, je veselá i smutná, nostalgická, rozjímavá, dojemná. No brečeli jsme jak dvě želvy.

Na Bohemian Rhapsody jsme zašli do kina. Bomba. Rami Malek má sice na můj vkus trochu moc výrazný kukuč a lehce mi do role Freddieho v tomto ohledu nezapadal, Freddie je prostě jenom jeden, ale musím ocenit, že jinak byl Rami dokonalý, člověk mu věřil každý pohyb, každé slovo i zpěv. A ostatní „queeni“ – pecka, dokonalé převtělení, jako kdybychom fakt koukali na mladého Briana, Rogera, Johna. Opravdu hodně povedený, skvěle natočený film a příběh, který na člověka dolehne o to víc, když si uvědomí, že se kouká byť na trochu poupravenou, ale přece jen skutečnost. Tentokrát jsem brečela jenom já, ale zato rovnou třikrát.

A poslední v tomto menším výčtu je Paddington 2. Roztomilý méďa ukradl mé srdce :-) Moc pěkný snímek, který ideálně zapadl do nálady v předvečer adventu. Teď musím zkouknout jedničku :-)

Listopad – to je nečekaná cesta do ciziny. Jupí!

Tento příspěvek píšu z hotelu v Berlíně a – more posts coming soon :-)
FreeZe

Ohlédnutí za… říjnem 2018: zlatý podzim plný zážitků

Plzeňské oslavy vzniku republiky 2019: Plzeňské historické podzemí

Říjen, stejně jako loni, přinesl krásný zlatý podzim (a i počasí se opravdu proměnilo v podzimní) a plno zážitků.

Říjen – to byly vydařené akce. 10. října se konal pražský koncert Kamelot – byl fantastický. Závěr měsíce pak patřil Plzeňským oslavám vzniku republiky, kde jsme tentokrát stihli navštívit čtyři objekty, a za rok se těšíme znova :-)

Říjen – to byl překrásný zlatý podzim. Letos byl obzvlášť vydařený, teplo a slunečno bylo skoro pořád, člověk pomalu opravdu nevěřil, že je opravdu podzim, to se změnilo až ke konci měsíce, kdy se objevily pořádné mlhy, teploty se začaly přizpůsobovat ročnímu období, občas bylo pěkně sychravo a… no, fakt podzimně :-)

Říjen – to je dýňové období. Letos jsem zatím stihla jen dýňovou polévku, ale v zásobě mám ještě dvě přenádherné oranžové dýně, takže dojde i na dýňový sirup a další dobroty. Mňam!

Říjen – to byl nový hudební objev. Miluji „doporučená videa“ a automatické přehrávání na YouTube nebo Daily Mix na Spotify, člověk díky nim občas objeví fakt skvělé věci. Právě přes YouTube jsem čirou náhodou objevila MONO INC. – jsou boží!

Alternativní rock místy lehce šmrnclý trochou rocku gotického a malinkou špetkou elektroniky – jó, tohle můžu. Nějak pěkně „sedli“, elektronické vlivy mě poslední dobou docela baví (à propos, „Out Of My Life“ OMNIMAR je v tomto směru hodně zajímavá a povedená záležitost, za kterou taktéž vděčím doporučením na YouTube), a MONO INC. jsou vysloveně trefou do černého.

A jejich „Chlidren Of The Dark“ (feat. Tilo Wolff, Joachim Witt & Chris Harms) je kvintesencí toho, co miluji, je chytlavá, energická, se skvělým obsazením, prostě famózní.

Související příspěvky

Krása zlatého podzimu

Krása zlatého podzimu

Září vypadalo jako čtvrtý letní měsíc a říjen v tomto ohledu nezůstával moc pozadu. Ano, venku je krásný zlatý podzim, ale jaksi mám problém vnímat jako podzim období, kdy v pět ráno jdu do práce v sandálech a kraťasech a přes den se promenáduji v tričku a je mi fajn. Ne že bych si stěžovala, já teplo můžu :-)

Ale v posledních několika dnech se o slovo hlásí „pravé“ podzimní počasí, ráno je sychravo, dopoledne se drží mlhy. Ale pořád je krásně… A dokud je krásně, chodíme na procházky a kocháme se krajinou :-)

Zatím poslední větší procházka byla podél Radbuzy k vodní nádrži České údolí. Svítilo sluníčko, bylo teplo a sucho – ideální počasí na výlet. A všude okolo barevné záblesky listí, prostě nádhera. Však se podívejte taky, krása zlatého podzimu přece nikdy neomrzí :-)

Krása zlatého podzimu

Krása zlatého podzimu

Krása zlatého podzimu

Krása zlatého podzimu

Krása zlatého podzimu

Krása zlatého podzimu

Související příspěvky

This entry was posted in Různé.

Ohlédnutí za… listopadem 2017: ticho před bouří v očekávání adventu

Ohlédnutí za… listopadem: ticho před bouří v očekávání adventu

Zatímco říjen byl plný událostí a zážitků, listopad byl přesně opačný – klidný a pohodový, jakési ticho před bouří v očekávání zimy a adventu.

Listopad – to byla pohoda. Počasí, kdy se člověku nechce moc ven, ale o to víc a raději tráví čas doma. A ani doma není čas se nudit, debordelizace pokračuje (no… snad konečně zvládnu roztřídit všechny věci, co stále jsou v krabicích po stěhování), místo pro stromek uvolněno, začíná to tu nějak vypadat.

Listopad – to bylo výročí – 3 roky, co máme našeho úžasného chlupáče, Žeryka. Ten čas strašně letí… :-)

Listopad – to byly první ozvěny přicházejícího adventu a zimy. Ve městě už nějaký ten pátek září ozdoby a běží vánoční trhy, v oknech se objevují první světýlka, v poslední listopadový den dokonce trochu sněžilo a krásný bílý poprašek na střechách dokonce vydržel déle než pár minut :-) A do sbírky přibyly nové rozkošné ozdoby – malé roztomilé kuličky, jen zatím nevím, kam s nimi :-)

Listopad – to byl černý pátek a rozsvícení vánočních stromů. Stihli jsme vymést Olympii a Plazu a v první jmenované si také užili vystoupení Lucie Bílé. A bylo fajn.

Listopad – to byla nová hudba. Jo, hudba a nové (čti – mně dosud neznámé) kapely a interpreti – to je jistota. Tentokrát to byla úžasná záležitost od Nergarda „On Through The Storm“, kde hlavní party zazpívali Elize Ryd a Andi Kravljaca a o kytarové sólo se postaral Jørn Viggo Lofstad. Krásná, smutná píseň, skoro až muzikálová (v tom nejlepším smyslu tohoto slova), dokonale zapadající do listopadové nálady. Repeat a jedeme.

A co přinese prosinec? Advent, cukroví, Vánoce a samé krásné věci! A ne že ne :-)

Související příspěvky

This entry was posted in Různé.

Pes z útulku, aneb tři roky, co máme Žeryka

Žeryk v oblíbeném starém křesle.

Dnes jsou to přesně 3 roky, co se naše rodina rozrostla o nového člena. 21.11.2014 jsme celí nervózní šli do Lesanu, kde na nás čekal Žeryk, pes z útulku, který mi padl do oka, sotva jsem spatřila jeho fotky.

Občas se mi zdá, že to bylo teprve nedávno, co jsme podepisovali papíry, šli si pro obojek, pak pro nové vodítko, co tenhle vyplašený tvoreček překročil práh našeho bytu, tehdy ještě kralupského, a vida – už to jsou krásné tři roky.

Věděli jsme, že u pejska z blbých podmínek, který lásku a péči poznal až v útulku, to nebude jednoduché, že nás čeká dlouhá cesta, ale stálo a stojí to za to. Když ráno doráží „Už jsi vzhůru? Ne? Ale stejně mě podrbej!“ a nadzvedává čumákem ruku, když celý šťastný vítá a vrtí ocáskem, když se tulí nebo se zamilovaně kouká a doufá, že dostane mlsku, když dává pacičku a pak druhou a klidně i obě naráz, když…

Že se nenaučí to kvantum rozkazů, co umí „normální“ psi, že to celé bude fungovat jinak, že i tak běžná věc, že se naučí „Dej pac“, bude vyvolávat obrovské nadšení, a mnohé a mnohé další „že“ – vadí to snad? Vůbec. O to cennější je každý pokrok. Hlavně, že je šťastný a s ním jsme šťastní i my.

A že je to v prosinci a lednu kvůli petardám a ohňostrojům děs běs? Že na Silvestra řešíme, jak ho uklidnit, co mu dát, jak mu pomoct? Že venčení je v tomto období spíš za trest? No, nikdo neříkal, že to bude jednoduché, pereme se s tím, bojujeme, je to pokaždé o chloupek lepší, a i ten chloupek se počítá; snad se jednou dočkáme i větších pokroků.

Žeryk – jaký je?

Je výborný parťák. „Jde se něco zařídit? Jdu s vámi! Jde se na výlet? Jdu taky!“ – anebo jedu, autem, vlakem, trolejbusem… mám dojem, že za ty tři roky s námi jel snad vším, na cesty kratší i delší, a pokaždé rád. Když před barákem vidí otevřené auto, už by nejradši nastoupil, a co na tom, že není naše :D Účastnil se s námi pochodu Dvořákova Nelahozeves 2015, byl ve Starém Plzenci, na Radyni, na spoustě dalších míst, a pokaždé byl šikovný a moc si to užíval. A v další sezóně budeme spolu samozřejmě výletničit dál :-)

Je strašně společenský. Návštěva u nás doma? Paráda, bude sedět a pozorovat přítomné, dorážet, aby ho podrbali nebo dali mlsku, prostě si to užívá. A když s námi jede na návštěvu třeba k babi, tak je to stejné :-)

Je mazlivý. Aktivní. Dobře vychází s kocourem Zuníkem i kočičkou Nikynou, s tou obzvlášť, něžné pusinky a očichávání jsou takřka na denním pořádku, a stejně tak i okupace Žerykova pelechu Nikynou, ale to už je druhá věc :D Je zvědavý (i když jak kdy a jak v čem, fretka na vodítku, co šla naproti, mu nestála ani za pohled). Je šikovný. Je… je prostě skvělý a hlavně je náš :-)

Tak, Žeryku, vzhůru do dalších společných let… :-)

P.S.: Obrovský dík od nás a Žeryčka Útulku Lesan Kralupy nad Vltavou a speciálně paní Kolkové!

Související příspěvky

Ohlédnutí za… říjnem 2017: krásné babí léto, plno zážitků a dojmů

Když se ohlédnu zpět za říjnem, napadá mě slovo štědrý – právě takový byl, bohatý na události, dojmy, zážitky, plný barev babího léta i ozvěn léta skutečného.

Říjen – to byly zážitky. Vydařený byl hned úvod – energičtí Edguy nasadili tempo, které vydrželo po celý měsíc. Zážitky z jiného, tentokrát vědeckého soudku o pouhé čtyři dny později nabídla Techmania a její Noc vědců. A pozadu nezůstal ani konec – Plzeňské oslavy vzniku republiky lákaly na tolik zajímavostí, že člověk nevěděl, kam dřív.

Říjen – to bylo úchvatné babí léto. Nejen prostředek měsíce byl ve znamení tepla a sluníčka – ideální počasí pro užívání si krásného podzimu a fotografování té nádhery, pro procházky a výlety.

Říjen – to byly výtečné vůně a chutě. Kuchyni samozřejmě kralovala dýně, stihli jsme famózní dýňovou polévku, koláč i sirup (pumpkin spice latté, áno), mňam! A samozřejmě nesměl chybět poslední burčák a naopak první svařák.

Říjen – to byla hudba a filmy. O filmech pak povím zvlášť, o hudebních objevech napíši rovnou. Hned zkraje měsíce se ke mně dostalo video nové kapely na metalovém nebi – Beast In Black (i když zasvěcení vědí, že za novou značkou jsou ostřílení hudebníci) – „Blind And Frozen“. Dostalo i dostalo. A chytlo. A to je přesně ten případ, kdy to prostě musíte slyšet na vlastní uši. A koukat při tom na video. Pro lepší efekt.

Druhý objev přišel naopak na konci měsíce a je pro mě osobně tak trochu staronový. O Unheilig vím dlouho (aby ne, Neue Deutsche Härte pro mě rozhodně není neznámý pojem a některé kapely jsou i poměrně slušný kus života), ale doposud mě spíš míjeli. Zlomila to až „Wie in guten alten Zeiten“ – je chytlavá, zapamatovatelná… taneční! Jak je sakra možné, že tvrdší odnož hudby je občas mnohem tanečnější než ty tzv. taneční styly?.. Ostatně stačí se podívat i na samotného Grafa:

A začíná listopad… bude také tak nabitý a zajímavý? Nechme se překvapit :-)

Související příspěvky

This entry was posted in Různé.

Fantastické barvy podzimu

Podzim je v určitém smyslu nejhezčí roční období – a rozhodně nejbarevnější (i když jaro se svými kytkami podzimu zdárně konkuruje). Mezi barvy podzimu nepatří jen žlutá, červená, oranžová, ale i hnědá, purpurová a dokonce i bílá či zelená. Nevěříte? Vydejte se s námi – mnou a Žerykem – na odpolední procházku podél Radbuzy a užijte si tu krásu… :-)

Související příspěvky

This entry was posted in Různé.

Winter is coming … aneb hlásíme první sníh :-)

Nedávno můj facebook byl plný hlášení typu „sněží“, u nás přitom nespadla ani vločka. Ale dnes jsme se dočkali! Už i naše luhy a háje hlásí první sníh a pohádkovou atmosféru :-)

Na fotografiích vše vypadá barevnější a méně zasněžené, než jak je tomu ve skutečnosti – realita je přímo pohádková :-)

První sníh - zima 2014 První sníh - zima 2014 První sníh - zima 2014

První sníh - zima 2014 První sníh - zima 2014 První sníh - zima 2014

První sníh - zima 2014 První sníh - zima 2014 První sníh - zima 2014

První sníh - zima 2014 První sníh - zima 2014 První sníh - zima 2014

Související příspěvky

Minout KiK bez povšimnutí? Nemožné! :-)

Tak jsem zase ztvrdla v KiKu a nemohla nekoupit další ozdobné lepící pásky (tentokrát větší „role“ – 5 metrů) a pár dalších drobností :-)

Zrovna před několika dny, o víkendu, se mi povedlo totálně zničit (spálit) gelový ohřívač – aneb co se stane, když člověk zapomene, že něco takového „vaří“, a nechá to na plotně bublat, a bublat, a bublat… až je z toho začouzená celá kuchyň a z polštářku jen hromádka uhlíků.
Takže když jsem uviděla celé krabice těchto ohřívačů, hned jsem hledala náhradu zničené „ovečky“ – a nakonec z toho byly ovečky dvě :-)

A nálepky s medvídky také nešlo minout, tím spíš, že jsem takový věčný „zdobič“ a rozhodně to zužitkuji minimálně v deníku :-) Mimochodem, na obalu je vtipně napsáno „souprava výšivek“ :-)

KiK - pásky, polštářky, nálepky

Související příspěvky

A nezaprší a nezaprší…

Déšť na vesnici má své osobité kouzlo… absolutně nic neruší noční klid, je slyšet jen šelest dešťových kapek na střechách a v trávě… lehká mlha… cosi zádumčivého, tajemného, věčného…

Domek na foto momentálně utonul ve tmě, až na sporé osvětlení pouličních lamp :-) Jinak snímek byl pořízen 29. dubna – ten večer měl také své kouzlo.

Související příspěvky